dnešní den začal jako každý jiný. Světla se rozsvítila zrovna ve chvíli, kdy se mi zdálo, že běžím po louce ke svému vyvolenému, krásnému svalnatému kohoutkovi. Když jsme se už už měli dostat k sobě, tak se s leknutím probudím. Přijde mi, že jsou ty noci nějaké krátké. Ráno i poledne proběhlo beze změny od předchozích dní - jen boj o jídlo a o místo na bidýlku...
Ale pak se stalo něco neslýchaného. Šustilo to a bouchalo do mříží. My všechny slepice jsme začaly kdákat a plašit se. Peří lítalo všude možně. Že to byl holub jsem pochopila, až když jsem pozorovala sběrače (říkáme jim tak, protože tu sbírají těla našich padlých kamarádek), jak běhají po hale a křičí: „Jak se sem ten za**anej holub dostal!“
Když se všechno uklidnilo, prach se usadil a ostatní pipči si přestaly stěžovat. Všimla jsem si, že v kleci je něco, co tam předtím rozhodně nebylo. Šla jsem opatrně blíž, klovla do toho a uskočila zpět. Nepohnulo se to. Klovla jsem ještě dvakrát a pak mi to došlo. Vždyť tohle je jen smotaný papír. Musel ho přinést ten holub! Celá napnutá jsem ho otevřela a začala číst.
posílám Ti po holubovi tento dopis, abys věděla, že jsem v pořádku. Bylo to o pírko, ale dostala jsem se ven a žiju na místě, o kterém se mi předtím jen zdálo.
Jmenuji se Josefína a jednou jsem stála na stejném místě jako teď ty. Kladla jsem vajíčka a starala se o své peří, jak nejlépe to šlo. Ale moc dobře mi nebylo. Bývala jsem tak vyčerpaná... nic mě nemohlo probudit. Jednou jsem dokonce usnula tak tvrdě, že jsem se probudila až v kontejneru, do kterého mě hodil sběrač.
Měla jsem velké štěstí, ještě pár hodin bez vody a umřela bych. Někdo mě našel. Můj zachránce mě vytáhl z kupy výkalů a mrtvol a postaral se o mě. Teď mám nové kamarádky. Mají tak krásná peříčka, taky by se ti líbily! Bydlíme u malého domečku a každý den trávíme venku na zahradě. Stále snáším vajíčka, čistím si peří a musím říct, že vypadám mnohem líp než dřív. Holky mi ukázaly, kde je v zemi nejlepší hrabat a žížaly se staly mou nejoblíbenější pochoutkou!
Možná si říkáš, jestli existuje sluníčko? Existuje a je úžasné! Věřím, že ho jednou taky uvidíš, ale zatím ti nesmím nic vykvokat.
Agáto, hlavně ti chci říct jednu věc. Něco se chystá, vím to. Všichni lidi nejsou stejně zlí. Je spousta z nich, co nás do klecí zavírat nechce. Občas tady na dvorku něco zaslechnu. Že prý když bude dost Obránců, kteří se za nás budou chtít postavit... Agáto těš se, bude to jízda!
Tvá svobodná slepice, Josefína
Kdo má rozhodovat o životě slepic v klecích? Kdo určuje, jak se budeme chovat k živým tvorům? Budou slepice u nás zavřené v klecích navždy, nebo s tím něco uděláte?
|
|
