Detailní plán krizového zadlužování
Býval to vždy v médiích a mezi opozičními politiky jeden z nejpoptávanějších dokumentů za celý rok, ale to už je dávno. Takzvaný konvergenční program je jakési hlášení do evropských institucí o plánovaných příjmech a výdajích státu. A protože se to posílá do Bruselu, musí být podrobný a je v něm obtížné lhát.
Konvergenční program spolu s rozpočtovou strategií už týden běhá po Praze, schválila ho už i vláda, ale veškerá informace v médiích je zatím taková, že výdajové rámce státního rozpočtu a státních fondů budou pro příští rok 1,792 bilionu korun, ministerstvo financí zvýšilo rámce pro rok 2021 o 86 miliard korun (a pro 2022 o 32 miliard korun) a veřejné finance se letos propadnou kvůli dopadům šíření koronaviru do schodku 5,1 procenta hrubého domácího produktu (HDP) z loňského přebytku 0,3 procenta HDP.
To ovšem není zdaleka to nejzajímavější, masivní propad očekává každý a asi nikdo ho nyní neumí spočítat. Především je zde ale uveřejněn letošní podrobný rozpis protikrizových opatření známých ke konci dubna za 121,4 miliardy (2,2 % HDP). Z něj vyplývá hodně podstatných věcí (viz obrázek níže), vybírám jen některé:
1) Úlevy na daních fyzických osob mají přijít na 34,8 miliardy, OSVČ se má vyplácet pětistovka denně do 8. června, potom ale už zjevně s žádnou pomocí nepočítá, což je velká chyba. Mnohé malé živnosti se nenahodí, na úvěrový Covid přitom nedosáhnou. To je problém a je otázka, zda dostatečnou pomocí bude chystané částečné hrazení nájemného. Mnohem lepší by byla garance daňového odpočtu v dalších daních dle propadu tržeb - ale to bych se opakoval.
2) Do zdravotnictví se má nakonec poslat obří balík 40,2 miliard. Zásadní bude navýšení platby za státního pojištěnce za 21,1 miliardy, ale je zde vyčíslen už i ten všechen divoký nákup ochranných pomůcek (12 miliard) a oddlužení nemocnic (6,5 miliardy). Z jiné tabulky navíc vyplývá, že podílnictví státu na platbách do zdravotnictví stoupne z 21,7 procent minulý rok na 33,6 procenta v roce příštím – to je naprosto zásadní obrat ve financování českého zdravotnictví a i v politice Andreje Babiše, jen je to celé schované za koronavirovou krizí a nikoho to kupodivu nezajímá.
3) Všechny změny v ošetřovném jsou vyčísleny na 11,3 miliardy, ale jen na tři měsíce. To znamená do konce června a pak vypukne pro mnohé rodiny neřešitelná kombinace návratu do práce, školních prázdnin, velmi pravděpodobně odkládaných táborů a nevhodnosti poslání dětí k prarodičům.
4) Kurzarbeit je vyčíslen na 54,5 miliardy za 2,5 měsíce – to znamená do konce května. To je ovšem nepřijatelné pro firmy, které chtějí kurzarbeit do konce léta a pak nový program (viz odkaz na debatu Svazu průmyslu, kde jsem se mihnul a kde zaměstnavatelé představily své požadavky).
Celkově je tedy tento plán naprosto nerealistický a snad se na to někdo z Bruselu přeptá, když zde to nikoho nezajímá – sice se v plánu vyčísluje třeba i náklad 0,1 miliardy na dezinfekci dopravy a podobné podružnosti, ale zjevně vůbec se nepočítá s pokračováním či nějakým rozumným exitem ze základních protikrizových opatření.
V konvergenčním plánu je samozřejmě i spousta dalších příběhů (například naprosto nerealistické příjmy obcí a krajů, pozoruhodně spočítaný meziroční nárůst dividend o více než čtvrtinu či velmi důležité a velmi smutné finále nového vedení v Českém telekomunikačním úřadě - „Současně se nepředpokládá realizace příjmů z aukce rádiových kmitočtů pro sítě 5G, která měla přinášet roční aktuální výnos 0,5 mld. Kč (celkem 7 mld. Kč).“)
To nejpodstatnější je ale naprosto mizerné propočítání nákladů na recesi, která přijde po koronaviru. Plán je tak odrazem vršení lepších i horších krizových opatření bez jakékoliv provázanosti a je především bez představy o postupném exitu z mimořádných opatření, který bychom už alespoň rámcově měli umět spočítat. Ne kvůli Bruselu, ale především kvůli nám samým a hladkému překonání krize.
|
|
V energetice investujte jen s Babišem
V naprosto neuvěřitelný příběh se zvrhla nová podpora obnovitelných zdrojů. Již jsem popisoval, jak vzhledem k odporu Hradu a premiéra vůči solárům ministr Karel Havliček velmi kovbojsky škrtl základní parametr podpory a my jen můžeme doufat, že to několikanásobně nezaplatíme v arbitrážích z daní.
Podstatné je ale i rozřazení dalších hráčů v rámci takzvaného vnitřního výnosového procenta (IRR), což je nový a velmi sporný byrokratický bič, zda jste náhodou moc v soukromém podnikání nevydělali, když vám stát předem nedokáže smysluplně nastavit podporu.
Jak již bylo zmíněno, soláry jsou na blacklistu, takže výnosové procento bez jakýchkoliv analýz 6,3. U vodních, větrných a geotermálních elektráren stanovila vláda IRR sedm procent. Podpora pro výrobu elektřiny z biomasy bude 9,5 procenta, a bioplyn je vítěz - 10,6 procenta.
Proč má bioplyn disproporčně tak vysokou podporu? Holding Agrofert mezi základní oblasti podnikání už dlouho řadí obnovitelné zdroje a paliva. To dlouho znamenalo jen velmi úspěšný lobbing za biopaliva. Ale mezitím se Agrofert stal i lídrem na bioplynovém trhu a má osm bioplynek.
A to není vše, proč se radovat z Babišem uděleného nejvyššího IRR pro byznys Agrofertu. Není ani tak podstatný současný počet bioplynek, ale kdo bude v nyní mocně podpořeném oboru dodávat další.
A jsme u firmy Farmtec, která dodává bioplynové stanice.
A dělá holdingu radost – tržby stoupají o desítky procent, už jsou skoro na miliardě. S novou podporou od šéfa jistě tuto metu brzo zdolají.
|
|
Státní hmotné rezervy Agrofertu a Hradu
Když už jsme u Babiše. Už jsem zde psal, že bude zajímavé, od koho hojně kritizovaná Správa státních hmotných rezerv dokoupí spoustu chybějících věcí a že nejzajímavější to bude u potravin.
A je to tady. České republice toho sice chybí hodně, ale sto tun jedlého oleje řepkového je pod střechou. Dodavatel za 2,5 milionu Preol Food – to je relativně nová dceřinka Agrofertu, která vznikla až za časů politika Andreje Babiše v roce 2015 a má za úkol někomu udat produkci z nové rafinérie jedlých olejů.
Od SSHR další pozoruhodný nákup po elektřině od ruského Vemexu, o čemž jsem zde také psal.
Předseda SSHR Pavel Švagr, pod kterým se na počátku krize mocně otřásalo křeslo, o podporu premiéra a Hradu asi už nemusí mít obavy.
|
|
Krizoví poradci v Praze
Málokdo se v krizi tak moc plácá jako Praha. Ale hlavní město za to zas tak moc nemůže. Nejprve byla metropole, kde se tvoří čtvrtina HDP, vyřazena z úvěrového programu Covid, pak se pro ni vytvořil menší Covid Praha, který ale vůbec nikomu nevyhovuje. A ještě se zde dá čekat extrémní počet úpadků na kilometr čtvereční.
Takže rychle nastupují poradci, kteří mají vymyslet, co s tím. Za 726 tisíc má poradit PwC, jak pomoci malým a středním podnikům v Praze. Zjevně jde o palebnou přípravu pro požadavky na vládní pomoc.
Za druhou věc také hlavní město moc nemůže, protože to vláda vyhlásila zcela nedomyšlené moratorium na nájmy a následně podivně vymyšlené podílnictví státu na ponížených nájmech. Tady se zase uchytili za milion lidé E&Y a poskytnou „poradenské služby při zpracování metodiky pro posuzování žádostí o snížení nájemného v prostorech pronajímaných Hl. m. Prahou“.
Tak snad něco rozumného za ty peníze vymyslí. Jako Pražák bych si to přál...
|
|
Deset tezí ke Koněvovi
Nerad bych se pouštěl do dalších sporů o sochu maršála Koněva, pořád si myslím to samé - že svým nepromyšleným počínáním Rusku více pomáháme, než že bychom jeho vliv účinně zadržovali.
Jen zde z toho, co se povídá v mezi zkušenými diplomaty, sestavím deset tezí. Finální názor je už na vás.
1. Minimálně od estonské Pronksiöö, tedy dubnových nepokojů a kyberútoků v roce 2007, kterým se Kreml mstil za přemístění sochy neznámého rudoarmějce na vojenský hřbitov, každý stát NATO dobře ví, jak dobře musí mít promyšlené vše, co se týká „memoriální politiky“, kde Rusko agresivně uplatňuje svůj výklad. Česko nic takového nemělo a nemá.
2. Socha Koněva nepochybně stále symbolizuje pro část obyvatel Česka i osvobození od fašismu, její necitlivé odstranění bez okamžité náhrady může přivést k antisystémovým silám lidi, kteří se k nim předtím nehlásili.
3. Je absurdní odstraňovat Koněva a nechávat sochy stalinisty Zápotockého, Koněvovu ulici atd. Nemá to logiku a jen to nahrává antisystémovým silám.
4. Vzhledem k agresivní ruské „memoriální politice“ je naprostým selhání státu, že zahraniční politiku přebírají lokální baviči. Výroky Pavla Novotného, že Lavrov bude viset, a Ondřeje Koláře, že Koněv musel dolů, protože neměl roušku, jsou naprosto nevhodné.
5. Nepromyšleným odstraněním sochy stát od počátku riskoval velmi nebezpečné spojení do té doby nespolupracujících antisystémových skupin. To se také stalo. „Proti odstranění sochy tak společně protestovali dogmatičtí komunisté, příslušníci domobran, zástupci dezinformačních médií šířících nenávistné předsudky, protiimigrantští a protimuslimští aktivisté či bývalí neonacisté.“ (Pololetní zpráva o extrémismu, 2019.)
6. Nejsme ani schopni sochu s Rusy smysluplně vyměnit, když už ji chtějí. Vyčíslováním ceny a že si mají zasloužit jen snižujeme možnost vyjednat něco smysluplného - lepší péči o legionářské hroby či uskutečnění pomníku v Samaře.
7. Vypuštění informace do médií o údajném ruském vrahovi je totální kiks. Pokud by tomu tak skutečně bylo (k tomu doporučuji text Marka Galeottiho), byla by to po zajištění situace velmi užitečná karta, jak neveřejným nátlakem snížit počty diplomatů na ruské ambasádě, která je de facto středoevropskou centrálou špiónů. Po naprosto nevhodném zveřejnění je tato možnost spálená.
8. Situace ukazuje naprostý rozklad bezpečnostní architektury státu a jakékoliv smysluplné koordinace BIS a ministerstva zahraničí.
9. A naprosto se tak rozložila jakákoliv smysluplná východní politika (aktivizace ve Východním partnerství, hospodářská a politická podpora Ukrajiny, politicko-vojenská spolupráce s Poláky a Balty atd.)
10. V žádném jiném státu NATO nyní Kremlu nyní tak mocně nepomáhá zároveň jeho pátá kolona i jeho odpůrci.
|
|
Komentář Jana Palaščáka: Nejdražší v energetice je čas, který nemáte, Česko čas má
Můj komentář k dostavbě Dukovan, že čas na další dlouhé rozhodování už nemáme, vyprovokoval k reakci experta na energetiku a generálního ředitele Amper Holding Jana Palaščáka, který tvrdí přesný opak. Díky za polemiku!
Spotřeba elektřiny je krásný ekonomický indikátor, většinu pohybů v ekonomice můžete měřit a předvídat podle údajů o spotřebě elektřiny, které jsou aktuální na denní bázi. Karanténa se tedy ve všech zemích velmi rychle projevila prudkým poklesem spotřeby elektřiny a naopak její uvolňování se projevuje růstem, což již probíhá v Itálii či Španělsku a ještě dříve v Číně. V Česku v druhé polovině března pokles denní spotřeby elektřiny byl mezi 5-10% a v půlce dubna již okolo 15%. Jak na tom budeme za celý letošní rok? Symetricky s HDP můžeme jen odhadovat, zda pokles budou nižší či vyšší jednotky procent nebo dokonce dvouciferné číslo.
V roce 2008 netto spotřeba elektřiny (odlišný údaj od brutto spotřeby zahrnující i ztráty v přenosu a spotřebu pro výrobu elektřiny) v Česku překonala rekord a dosáhla úrovně 61 TWh. V roce 2018 jsme dosáhli dalšího vrcholu ekonomického cyklu a dostali jsme se přes 62 TWh, vloni již spotřeba stagnovala. Letos nepochybně půjdeme pod 60 TWh, hospodářská recese letoškem sotva skončí, ekonomiku čekají nezvratné změny, ne všechno se vrátí do stavu před pandemií. Je tu sice oprávněný požadavek zvýšit průmyslovou soběstačnost Evropské unie, ale to stěží zachrání celou subdodavatelskou část české výroby, která s nízkou přidanou hodnotu spotřebovává velké množství pracovní síly a také energií, Česko není vysoko nad průměrem EU jen v energetické náročnosti jednotky HDP ale i v energetické náročnosti samotného průmyslu. Proto si dovolím prognózu, že na 62 TWh se nedostaneme dřív než v roce 2025. Platná Státní energetická koncepce nepočítá s krizemi, což jsem jí již před krizí vyčítal. Teď však naopak tuto koncepci mohu vzít více vážně než předtím. Stačí pro začátek posunout růstovou křivku spotřeby elektřiny za aktuální krizi a dobu, než se vrátíme na spotřebu roku 2018 (resp. roku 2008). Tím získáme progresivní verzi plánu spotřeby elektřiny v podobě aktuálního plánu ASEK posunutého o 5 let: 2025 - 62 TWh, 2030 - 66 TWh, 2035 - 70 TWh a 2040 - 72 TWh. Konzervativní verzí je předpoklad, že spotřeba elektřiny bude okolo hodnoty 60 TWh stagnovat dlouhodobě a u mě má tato verze nejméně stejnou pravděpodobnost jako růstový a jen posunutý scénář dle ASEK.
Již před krizí Česku nehrozil blackout, dovoz elektřiny a svícení svíčkami, čímž jsme strašeni 15 let, že to nastane za 15 let. Česká elektroenergetika z hlediska zdrojové základy (více než 20 tisíc megawattů při denních špičkách spotřeby okolo 9 tisíc MW) i distribuční soustavy (koleje a vedení jsou všude) patří k nejrobustnějším a nejbezpečnějším na světě. Nyní jsme získali dalších 5 let času k tomu, abychom prodloužili životnost stávajících bloků v Dukovanech, nachystali projekty nových bloků (lépe u vody v Temelíně) pro, doufejme, lépe připravené dodavatele z Francie, Koreje, USA aj., než jsou teď a to vše čistě ve státní režii bez dodatečné hazardní hry mezi státem a ČEZ. Měli bychom konečně také zainvestovat pořádně ať už stát nebo ČEZ do rozvoje malých reaktorů v Řeži a využít plně naší geografické polohy a směřovat ke skutečné energetické bezpečnosti: stát se nepostradatelnými, i.e. tranzitní křižovatkou a zásobníkem střední Evropy pro plyn i elektřinu – plyn bude rezervní náhrada uhlí pro případ, že by se nedařilo jádro, elektřina v bateriích bude českou cestou k využití rozvoje větrníků u Severního moře nebo fotovoltaiky na jihu Evropy. Těch 5 let nebude 5 let čekání, pokud se bojíme velkých dotovaných zdrojů jakéhokoliv typu, můžeme v mezičase rozvíjet fotovoltaiku na střechách domácností i firem, domácnosti i podniky investiční dotace dokážou zužitkovat s velkým multiplikačním efektem a rozhýbeme tak ekonomiku. Pokud se do odchodu od uhlí chceme obout více, rozjeďme aukce – soutěže o co nejnižší podporu pro všechny bezemisní zdroje: jádro, slunce, vítr, voda, bioplyn. V rámci rozhýbání a modernizace ekonomiky udělejme něco taky s energetickou náročností našeho průmyslu ale i budov, metoda Energy Performance Contracting je tu 20 let a přišel čas, aby sehrála důležitější roli, protože při této metodě stát ani podniky nemusí investovat, celá investice se zaplatí z úspor a není to tedy zadlužování. Nejdražší elektřina není ta, kterou nemáte, teorie komparativní výhody platí i na regulovaném a zohýbaném trhu. Nejdražší je čas, který nemáte a který vás nutí riskovat špatné rozhodnutí. My ten čas máme, pojďme ho využít.
|
|
A teď budete platit!
Tady vždy nabízím k podpoře nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.
Když teď řešíme, jak se děti vrátí do škol, tak také řešme, jak se děti z dětských domovů vrátí do normálního života. Podpořte Letní dům.
|
|
Přihlaste si odběr newsletteru.
Čtěte, doporučujte, pište mi tipy a polemiky a děkuji, že je vás už tisíc.
Starší vydání v archivu.
Tak zase za týden!
|
|
|
|
