Nejhorší instituce po 30 letech? Antimonopol

Jedním z největších úspěchů 30 let demokracie jsou nepochybně mnohé tuzemské instituce – od Ústavního soudu přes Nejvyšší kontrolní úřad až třeba po Českou národní banku. Mnohdy dělají chyby, ale i když do jejich čela nastoupí velmi politický člověk, brzo nasákne nezávislostí instituce – to v takové míře Poláci, Slováci či Maďaři neměli a někteří už mít ani nemohou.

Přesto ne všechny instituce to zvládly. Ani nejhorším příkladem je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, takzvaný antimonopol. Je pomalý, netransparetní, nepředvídatelný a nekouše.

Zpolitizovanost by šlo ukázat nejlépe na kauze mýta, ve kterém se topí předseda Petr Rafaj, ale popíšu aktuální dění kolem jedné politicky ožehavé fúze, o které jinak nikdo nepíše.

Antimonopol dovolil v květnu sloučení Agrofertu a UB Holdingu, tedy pekárenských obrů Penam a United Bakeries. Ovšem pod podmínkou odprodeje části závodů, aby nebyla narušena soutěž.

Kreativci z Agrofertu proto založili úplně novou společnost Pek Group a nyní bez jakéhokoliv zájmu Penam oznámil, že k Novému roku tam přesune část výroby (Pekárny Šumperk).

Přebytečné závody by šlo jistě prodat napřímo místo zakládání tisící firmy na adrese Pyšelská. Ale jak víme už z minulých fúzí Agrofertu, u mnohých podniků, co se měly stát nezávislé a konkurenční, to mnohdy dopadlo úplně jinak. Bude tentokrát toto loutkové vydělení ÚOHS vadit, když jde navíc o holding založený panem premiérem a pan premiér nyní hrozí předsedovi úřadu odvoláním? Nebo se vše vyřeší k všeobecné spokojenosti byznysmanů?

Neschopnost vybudovat silný, nezávislý a obávaný antimonopolní úřad je jedno z největších selhání polistopadové demokracie a právě proto může byznys tak často přerůstat politice přes hlavu.

Zablokovaná veřejná doprava

Česko za 30 let nepochybně uspělo, ale nyní přešlapuje na místě. A to nejen obrazně. Dopravní systém se kombinací oprav dálnic, nepropojení veřejných doprav a věčně zpožděných spojů definitivně zhroutil.

O tom nás přesvědčuje i nová zpráva o veřejné dopravě, která ještě sice není veřejná, ale zveřejňuji ji, protože už jde na vládu. Materiál „Vyhodnocení Bílé knihy – koncepce veřejné dopravy 2015-2020 s výhledem do roku 2030“ se sice čtenáře snaží přesvědčit, že vše se daří, ale to je jen na oko.

Naprosto devastující je číslo, že veřejnou dopravu na území velkém jako Bavorsko samostatně objednává skoro tisícovka subjektů. Pak je inteligentní propojení samozřejmě naprosto nemožné. Což ví každý, kdo jezdí z kraje do kraje, z vesnice do města nebo chce zkombinovat více spojů. „V České republice je veřejná doprava rozdělena do kompetence obrovského množství orgánů (například podle dostupných statistiky je na území státu cca 960 objednatelů veřejné dopravy, pouze v oblasti páteřní železniční dopravy objednává v České republice dopravu 15 subjektů) a takové množství subjektů samozřejmě nikdy nebude postupovat jednotně podle stanovených doporučení,“ přiznává zpráva.

Problém je už i obyčejné dojíždění do práce do středně velkého města. „V rámci plánování dopravní obslužnosti v menších městech se ukazuje, že problematiku krajské dopravní obslužnosti je nutné řešit s ohledem i na městskou hromadnou dopravu ve městech velikostní kategorie 10-25 tis. obyvatel.“ V překladu: radní menších měst si často řeknou, že nepotřebují mohutnou městskou dopravu a ať si dojíždějící to udělají, jak chtějí, je to jejich věc. Takže centrum městeček je každé ráno ucpané oktávkami.

Páteřní dopravu by samozřejmě v takto malé republice mělo organizovat jedno centrum, ale objednává ji 15 subjektů, tedy krajů a Prahy. „Přes návrhy veřejnou železniční dopravu centralizovat do jednoho místa byla většinou zúčastněných subjektů jednoznačně preferována dopravní obslužnost, jejíž většinu zajišťují kraje v samostatné působnosti, mají odpovídající pravomoci a odpovědnost za správou funkci regionální dopravy. V této situace je dosažení „bezešvé“ veřejné dopravy výrazně obtížnější než v případě objednávky z jednoho místa, což je cesta, kterou se nyní například ubírá Slovensko či Rakousko.“

Až se zase někdo bude ptát, proč nás Slovensko předhání a nám se nedaří dohánět Rakousko, zde je jedno z vysvětlení. Jednoduše nás doslova předjíždí.

Stát snad konečně poradí s důchodem

Česko vůbec není chudé na data, ale neumí je propojit a vyhodnocovat. To je známý fakt. Extrémní náklady to vytváří v sociální politice. Stát nedokáže lidem říct prakticky nic určitého od kolébky do hrobu: jak kombinovat podpory dětí, jaký typ mateřské zvolit, jak proplout dávkami v nezaměstnanosti, jak spořit na penzi, ani jak si efektivně vybrat předčasný důchod...

Snad to ale už bude lepší.

Deloitte vysoutěžil v listopadu několik velkých zakázek na MPSV. Škoda, že to nikoho nezajímá. Nejvíce si osobně slibuji od zakázky s názvem „Smlouva o zpracování studie proveditelnosti na téma využití výsledků mikrosimulačního modelu důchodového systému MPSV k vyšší informovanosti veřejnosti o budoucích důchodových nárocích“. To by znamenalo, že MPSV končí se svou naprosto nepochopitelnou mantrou, že nesmí nikomu z budoucích penzistů radit, jak se nejlépe zajistit na stáří. Takže neinformovaná volba mezi předčasným důchodem, předdůchodem, nezaměstnaností, neaktivitou a spořením může být nakonec třeba i rozdíl milionu korun. Opravdu.

Zakázka naznačuje, že se MPSV konečně probralo a chce tu být pro lidi a jejich informovanost, aby se co nejlépe mohli rozhodnout.

Slibné jsou i další zakázky. Ta s názvem „Smlouva na zajištění implementace schématu doplňkového penzijního spoření do mikrosimulačního modelu důchodového systému MPSV“ by mohla přinést data pro reformu naprosto neefektivního třetího pilíře, zakázka „Smlouva o zpracování studie proveditelnosti na téma tvorby mikrosimulačního modelu nemocenského pojištění“ by mohla vnést trochu realistické debaty do nemocenské.

Samozřejmě zde může znít námitka, proč si to MPSV nespočítá samo, ale buďme rádi, že si to alespoň objedná. Už to je kopernikánský obrat.

Kůrovec hryže pro Agrofert

Možná to byla pomsta Lesů ČR za to, že je stát během několika málo let přivedl z miliardových přebytků do ztráty a bezvýchodné situace s kůrovcem. Dva dny před oslavou 17. listopadu se v rejstříku smluv objevil kontrakt firmy Uniles s Lesy ČR. Smlouva na „lesnické činnosti včetně prodeje dříví, o provádění komplexních lesnických činností a prodeji dříví“ pro firmu z holdingu Agrofert je na další období za více než čtvrt miliardy. Těžko si holding může stěžovat.

Uniles začínal v roce 1992 jako malá firma a většinu svého života taková i byla, v roce 2011 ji ale koupil Agrofert. Po vstupu Andreje Babiše do vlády společnost výrazně uspěla v kontraktech státního podniku Lesy ČR. A to pokračuje.

Uniles prosperuje, zato Lesy ČR, které se kdysi koupaly v přebytcích, jsou kompletně vybrakované, míří do ztráty a nemají peníze na boj s kůrovcem.

Aby toho nebylo málo, změnily se i smlouvy. Ty kdysi diktovaly Lesy ČR, nyní mohou být kdykoliv oboustranně vypovězeny.

Kůrovec je jistě neštěstí, ale nezdravý střet zájmů asi ještě mnohem větší.

Babiš má zájem o azyl

Úřad vlády si zadal jednu potenciálně velmi důležitou studii. Agentura Ipsos by za milión měla vyrobit „Průřezový výzkum Azylové domy a pobytové sociální služby jako součást systému sociálního bydlení včetně tří tematických výzkumů“.

Je samozřejmě možné, že to úřad Andreje Babiše jen potom hodí do koše, hlavně že se vyčerpaly eurofondy. Ale byla by to obrovská škoda. O kritické situaci azylových domů se mlčí a pokud vláda chce zpřísňovat dávky (což má minimální oporu v empirii), pak musí samozřejmě nabídnout i odpovídající státní síť služeb včetně azylových domů. Což se nyní rozhodně neděje.

Ze studie by i něco mělo vzejít už jen proto, že na projekt „Systémového zajištění sociálního začleňování“ je rozpočtováno přes čtvrt miliardy, tak ať víme, co s nimi.

Zadání studie poptává: „Účelem plnění je získání validních dat o struktuře klientů azylových domů, poskytování doprovodné sociální služby a efektivitě azylových domů při stabilizaci bytové situace klientů. Získaná data popíší výchozí stav v azylových domech a budou podkladem pro implementaci témat do dalších oborů sociální oblasti (vzdělávání odborníků pregraduální a postgraduální) a pro fungování institucí zabývajících se nastavením sociální politiky a poskytováním sociálních služeb.“

Tak doufejme, že výsledek bude brzo a že předpokládaný popis naprosto zoufalého stavu se dostane v hutné formě na jednu A4 na stůl premiéra. A toho možnost azylu snad zaujme.

Štědrý Tomáš Chalupa

Někdejší ministr ODS Tomáš Chalupa se mihl na podzim médii kvůli soudu s Janou Nečasovou ohledně poslaneckých trafik a luxusních dárků.

Zajímavější je ale jeho obnovená značná štědrost vůči své straně. V červnu poslal ODS sto tisíc, to je i člena ODS už docela slušná částka. V říjnu jeho firma Strategy One přihodila dalších sto tisíc.

Asi už od potupného odchodu z ministerstva životního prostředí uplynulo dost vody, aby se v pražské ODS zrodil čas na nějakou další vlivovou operaci...

Komentáře: Transformační maratón, oni už zase vládnou, rozšiřující se ostrovy chudoby a posunutá startovní čára

• Po 30 kilometrech transformačního maratonu připomínáme běžce v krizi. 
  Na minulosti si už dnes nic nevezmeme. Nezačneme-li naplno žít současností, poběžíme transformační maraton ještě nějakou dobu dál ve slušném středu - život nám nepřestane otravovat pachuť z toho, že čelo se mezitím vzdaluje.
   
• Nejsme jako oni. Ale oni mají už zase moc. 
  Jedním z nejslavnějších hesel Listopadu před 30 lety byl pokřik, který se nesl po náměstích: Nejsme jako oni. Po třiceti letech s tímto heslem máme však nečekaný nový problém. Česko za 30 let demokracie nepochybně uspělo, ale nové nekomunistické elity zazářily a odešly, mladá krev nepřišla, nebo ne v dostatečné míře, a tak se zase sahá po těch, kteří až do roku 1989 kariérně stoupali s rudou knížkou v ruce.
   
• Ostrovy chudoby se stále zvětšují a bez reforem a investic nikdy nezmizí. 
  Extrémní chudoba v Česku není velká, ale uspokojení z nízké příjmové chudoby není na místě, varuje sociolog Daniel Prokop. Podle něj nad statistikami zapomínáme, že německý chudý je na tom zhruba tak jako středně příjmový obyvatel Česka. O chudobě v bohatém Česku dále debatovaly ministryně práce a sociálních věci Jana Maláčová a ekonomka Helena Horská.
   
• 90. léta? Komunisti měli kapitál a kontakty, nebyla stejná startovní čára.
  Malá privatizace se povedla, problém byly velké státní podniky. Že doženeme Západ za deset let, bylo naivní, Německo si nedá cigárko a nepočká, to byla revoluční víra, která nemohla fungovat.

A teď budete platit!

Nakonec nabízím zase k podpoře nějakou z mého pohledu důležitou neziskovku.

Tohle je opravdu velmi smysluplný dárek k Vánocům. Chebský hospic Svatého Jiří čeká těžký příští rok: sice konečně vstoupí do veřejného pojištění, ale aby to zvládl, během transformace paradoxně potřebuje příští rok o milion korun více na širší personál. Můžete s tím pomoct.

Přihlašte si odběr newsletteru, posílejte mi tipy, o čem se v médiích nepíše. Sledovat mě můžete na sítích. A zase za týden!