Jedna minimální mzda lepší osmi
Z rozhovoru s předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů Josefem Středulou při krácení vypadla jedna docela podstatná pasáž k boji o minimální mzdu.
Nejprve řekl to své obvyklé, že odbory chtějí vytáhnout minimální mzdu k polovině průměrné mzdy, ale pak vypadly dvě další otázky:
- DK: Ještě mi řekněte, zda je rozumné bojovat o minimální mzdu a mít na to navázané zaručené mzdy pro jednotlivé profese a mít tedy fakticky osm minimálních mezd? Proč musíme třeba vědeckému pracovníkovi garantovat 26700 korun? Proč to nenechat na trhu?
- JS: Pokud ctíme, že kvalifikace se uznává, pak jsou potřeba zaručené mzdy.
- DK: A není čas minimální a zaručenou mzdu zase znovu rozpojit? Není možné chytat přeci dva zajíce zároveň – a to stanovování celkové minimální slušné mzdy a pak slušného standardu v jednotlivých oborech je.
- JS: Ale zaručená mzda je minimální ochrana. Seriózní zaměstnavatel ani nikdy na tyto hodnoty neklesne. Je to ochrana, aby nemohl někdo přijít na trh a odírat lidi bez ohledu na jejich kvalifikaci. Český systém je flexibilní, jsem také zaměstnavatel, něco o tom vím, a často jsou to pohádky, že systém není flexibilní.
Tak tady zcela nesouhlasím a je mi líto, že o vlivu minimální mzdy na zaručené není prakticky žádná smysluplná debata. Zprava zní pouze primitivní argumentace, že navyšování minimální mzdy zvyšuje nezaměstnanost. To od 90. let po studii Carda a Kruegera si takto jednoduše na Západě už nedovolí říkat žádný pravicový politik, který respektuje inteligenci svých voličů.
Zleva zase máme pouze sprint vzhůru, který, zdá se, nemá žádný strop a ekonomika minimální mzdy je redukována na politický vehikl.
V Česku asi ještě může minimální mzda jako procento průměrné mzdy mírně stoupnout, problém je však ta rychlost navyšování a pak právě napojení na zaručenou mzdu.
Do roku 2007 toto spojení nebylo, po něm ano, ale to byl dost jiný koncept než dnes: relativně nízká minimální mzda a s tím spojené nízké zaručené mzdy nebyly stanoveny jako slušný standard, ale jako státem garantované naprosté dno.
Tento koncept jsme však opustili, minimální mzda má již v dnešním konsenzu splňovat nároky na alespoň minimální vyžití. A té chvíli je napojení na zaručené mzdy jak násobku naprostý nesmysl.
Se stoupající minimální mzdou právě stoupají násobkem zaručené mzdy, především ve vyšších skupinách už k reálným mzdám. Naprostý nesmysl je garance skoro 30 tisíc v osmé skupině pro tak různé profese jako je makléř či vědecký pracovník. Zde už má svobodně fungovat trh, ne byrokratické koeficienty státu.
Ano, mohou tu jistě fungovat sektorové minimální mzdy jako v Německu, ale ty se stanovují tvrdým kolektivním vyjednáváním v segmentu, nikoho by tam nenapadlo stanovovat minima jako násobek jedné částky. V Česku nám však nepochopitelně stačí zcela náhodné číslo, které vzniká u nahodile sdružených profesí násobkem, o němž už nikdo ani na MPSV neví, jak vlastně vznikl.
Potřebujeme tedy jednu minimální mzdu, ne osm.
|
|
České volby za půl miliardy pro Rakušany
Z toho, že v Česku už jsou zhruba každý týden nějaké volby, mají už dlouho radost především Rakušané, kteří přes koncern Leťs Print Holding AG ovládají tiskárny Moraviapress. Ty už roky tisknou volební lístky pro stát. Poprvé se tato skupina k českým volbám dostala v roce 1994, nyní je to pro ni už dominantní obživa.
A nikdo ji již asi nedokáže dostat ze sedla. Ministerstvo vnitra nyní koncernu přikleplo zajištění dalších voleb mezi lety 2020 až 2024, to může přijít státní kasu až na odhadovanou skoro půl miliardy. Za 418 827 092 korun se mají vytisknou nejen lístky, ale i všechny doprovodné dokumenty pro chystaných šest voleb a to včetně předčasných, kdyby nějaké byly.
Zakázka je pozoruhodná nejen objemem a strategickou důležitostí, ale i tím, že velmi detailně vypočítává povinnosti tiskárny, byť je zároveň v běhu menší volební revoluce.
Nový volební zákon, o kterém jsem tu informoval před časem jako první, by znamenal nejen jeden volební den, jinou distribuci lístků, ale i třeba volení korespondenčně. A tím pádem i zcela jinou veřejnou zakázku.
Ale nešťourejme do toho – vždy je lepší vysoutěžit zakázku s horším zadáním včas, než mít správné zadání, ale pozdě, jak to obvykle v Česku bývá.
Což je následující příklad.
|
|
Stát dobrovolně oslepne
Každý stát chce mít digitalizovanou databázi svého majetku. Ten český ji má od roku roku 2004 a jmenuje se Informační systém majetku státu. Jenže ten byl od počátku tak hloupě vysoutěžen, že dodavatel IBM už získal obrovské peníze, ale nedává ani moc šanci státu přejít k případnému jinému dodavateli. Co hůře: koncem roku kontrakt vyprší a stát asi nezvládne včas vysoutěžit vše potřebné, systém zkolabuje a fakticky tak oslepne.
Aby se to nestalo, tak to má pro Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nyní vymyslet narychlo právní kancelář MT Legal za 629 tisíc. Částka odpovídá, protože jde opravdu o prakticky neřešitelnou věc.
Zároveň je ale na tom vše špatně: hloupě nastavený systém, pozdní řešení, pokus o převedení k někomu jinému napřímo, nyní zásek a zoufalé poptávání externích právníků.
Absurdní je také časový rozvrh. 1. listopadu vstupuje v platnost smlouva „o poskytnutí právního poradenství v průběhu zadávacího řízení k veřejné zakázce Vytvoření, podpora a rozvoj nového Informačního systému majetku státu“, takže zbývá na řešení reálně dva měsíce, což jsou v plynutí času veřejných zakázek zhruba tak dvě minuty, za které se nedá nic stihnout.
Ať už je to bylo mýto, informační systémy MPSV, nebo nyní databáze majetku státu, vždy je to stejné: na poslední chvíli zoufalé hledání skulinky, kudy počesku a na samé hraně zákona proklouznout do dalšího roku plného problémů.
|
|
Z Voráčkova časopisu vlakem do Zemanovy obrazárny
Oblíbenou mýlkou českých médií je, že existuje nějaký jeden velký finanční penězovod z Ruska či Číny na Pražský hrad. Opak je pravdou. Ve skutečnosti okolí pana prezidenta umně udržuje síť větších či menších finančních toků z domácího prostředí, které se sbíhají pak na Hradě či v loutkové zemanovské ministraničce.
Hezký příklad je inzertní strategie Pražského hradu. Ten kvůli svému významu může mít a také má výhodné smlouvy s velkými mediálními domy. Ale pak tu je nepochopitelně pravidelných pár tisíc do jednoho časopisu, který si přečtete maximálně v restauračních vozech vlaků.
A v listopadu si Pražský hrad opět zadal v časopise Meridian inzerci za 84 tisíc, která láká do Obrazárny Pražského hradu. Proč zrovna v tomto neznámém časopise?
Inu proto, že dodavatelem je firma Space4U a tu zase vlastní firma E-Centrum a tu zase Michal Voráček. A to už jsme u Parlamentních listů a Olympie. Celou tu historii předvolební kampaně prezidenta tu snad nemusím opakovat.
84 tisíc se sice nezdá moc jako vděk, ale když se dá pravidelně tisícovka k tisícovce, tak je z toho najednou třeba i hezký milion...
|
|
Auta stojí, vlaky jedou pod agenturu EU
Zatímco euroskeptici a eurofederalisté abstraktně bojují o míru integrace Evropské unie, to podstatné se děje většinou zcela bez povšimnutí.
Mezi ministry nyní koluje komplikovaný návrh zákona o drahách, který by měl docílit za českou stranu jednotných železničních standardů EU. Je to hodně technické, ale důležité. Do roku 2021 se různé registry mají přesunout pod relativně stále novou Agenturu EU pro železnice. Sjednocují se bezpečnostní standardy a správní procesy, které tu bude zajišťovat Drážní úřad. Už s tím budou mít podnikatelé docela práci.
To by v tom byl ale čert, aby si při takové příležitosti stát neřekl o více peněz: „Ve vztahu k řízením vedeným Drážním úřadem dochází návrhem zákona též k úpravě správních poplatků, přičemž při stanovení výše jejich sazeb byla zohledněna inflace a provedena komparace správních poplatků za stejné úkony na Slovensku, přičemž lze uvést, že slovenská právní úprava stanovuje sazby několikanásobně vyšší.“
Po schváleném daňovém balíčku a této nové normě se docela slušně zákon o správních poplatcích zakulatí. A přibude i kandidátů na nejabsurdnější poplatek tohoto státu - „posouzení ohrožení hospodářské vyváženosti osobní drážní dopravy“ je opravdu roztomilé, to za těch patnáct stovek snad i stojí.
|
|
Komentáře: Bytová krize bez řešení, školská stávka bez úspěchu, Středula bez konkurence zleva a Němci bez DDR
- Věříme ve svobodu, nebo se nám stýská po socialismu? Krize bydlení to ukáže.
Berlín hodlá zastropovat nájemné a z českých velkých měst se ozývá potlesk. Je to špatný nápad. Už tak zoufalou situaci by to ještě zhoršilo. Cesta z pasti vede jinudy. A ano, je bohužel delší a méně pohodlná.
- Za co školské odbory měly stávkovat a nestávkovaly.
Problémem školství byla a je nedostatečná podpora ze strany politiků. Ale nemenším problém je, když si školské odbory a další zástupci ve vzdělávání nedokáží říct o koncepční změnu a vytvořit pro ni i širokou podporu veřejnosti.
- Stávku učitelů podporuji, říká Středula. Levicový kandidát na prezidenta tu má šanci.
Je na něm vidět, že není šťastný, jak vyjednávání jeho školských kolegů s vládou dopadlo. Ale jako předseda odborové centrály za nimi stojí. Mnohem spokojenější je při hodnocení výsledků kampaně Konec levné práce, která během čtyř let vytlačila citelně vzhůru platy v eráru i soukromém sektoru. Při dotazech na prezidentskou kandidaturu volí slova velmi pečlivě. Je z nich ale jasné, že o ní uvažuje.
- Pád Zdi symbolizuje krach komunismu. A frustraci východních Němců.
Po třech svobodných dekádách mají Němci z východu pocit, že je Berlínská zeď při pádu zavalila a do volebních uren házejí protestní hlasy. To varování není radno přeslechnout.
|
|
A teď budete platit!
Nakonec nabízím zase k podpoře nějakou z mého pohledu důležitou neziskovku.
Když je toho 17. listopadu, tak jako první mě napadá Výbor dobré vůle, který vznikl velmi brzo po revoluci. Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové nabízí dosud celou řadu projektů, na které je možné smysluplně přispět.
|
|
Přihlašte si odběr newsletteru, sledovat mě můžete na sítích. Zase za týden. A užijte si 30 let od Sametové revoluce, přes všechny omyly je nepochybně na co být hrdý! Alespoň já si to tedy myslím...
|
|
|
|