Ze zákulisí auditu: hlavně nespolupracovat

Audit Evropské komise ke střetu zájmů premiéra Andreje Babiše je venku, ale to není vše, co k celé proceduře patří. V rámci asi tuctu souvisejících dokumentů, které zatím nikde nebyly publikovány, je důležitý i dopisovací ping-pong mezi Prahou a Bruselem. Bohužel z něj vyplývá to, co tušíme: česká strana sice rozporovala skoro každou větu předběžné auditní zprávy, ale procesně se rozhodla dělat mrtvého brouka.

Stud musí zalít každého českého čtenáře dopisu generálního ředitele ředitelství pro regionální politiku Marka Lemaîtra, který v samém závěru auditování 25. listopadu zaslal českému velvyslanci při EU Jakubu Dürrovi dost ostrou nótu. Diplomaticky, ale příkře cupuje českou pozici mrtvého brouka: „Musím vyjádřit svůj údiv nad pozicí členského státu, že jen Komise je odpovědná za právo třetí strany být vyslyšen ve věci auditu, který provádíme. Nesouhlasím s touto pozicí. Rád bych připomněl, že jde o sdílený management, kde podle článku 63 Regulací (EU) 2018/1046 Komise deleguje provádění rozpočtu na členské státy.“

O co šlo: Český aparát se ocitl zjevně v křeči a přestalo fungovat to, co je obvyklé – tedy, že i členský stát má zájem na co nejdůkladnějším došetření kauzy.

Došlo to tak daleko, že stát upřel dokonce Agrofertu právo se vyjadřovat k průběhu auditu, který se ho týká. Je otázka, proč tomu tak bylo, když jinak celá česká pozice kopírovala zájmy Agrofertu, možná že holding to nyní využije k protiofenzívě, že je Brusel zase mimo a jim byla krácena jejich práva.

Každopádně ke konci auditu 13. listopadu právníci Agrofertu z Bredin Prat napsali do Bruselu, že Češi je nevyslechli a chtějí tak schůzku v srdci unie, aby řekli svůj pohled.

Zjevně naštvaný Lemaître proto psal do Čech, že takhle to tedy probíhat nemůže a Češi musí taky něco dělat a věnovat se právům zúčastněných stran: „Toto právo neznamená poskytnutí celého auditu, ale jen relevantních částí, které jsou podstatné pro beneficienta, aby si připravil svou pozici a obranu v případě pokračování.“

Na závěr zpražil velvyslance za zjevně nepravdivý dopis české strany, že „zde nejsou žádné nové informace od zúčastněných stran“, takže on s Čechy končí a do dané lhůty bude audit vyhotoven a připomínky Agrofertu, které byly zaslány do Bruselu, ale měly být u Čechů, posílá v kopii tedy konečně i do Prahy. Nazdar.

Z tohoto ping-pongu vyplývají dvě možnosti. Buď takto Česko takto nečinně postupuje u všech auditů. Anebo se všichni nyní v eráru tak bojí zavolat do Pyšelské, že jen výjimečně neudělali, co měli. Druhá možnost je lepší, protože by to nebyl systémový problém. Ale vzhledem k rozměrům problému je to stejně hrozné.

Babiš podporuje klima, jen když tankuje AdBlue

Český premiér Andrej Babiš se ocitl v oku klimatického uragánu, který příliš nezvládá. To však neznamená, že nemá jasné osobní priority. Pěkný vtip se povedl klimatickým aktivistům, kteří na Mikuláše premiérovi, který odmítá klimatickou neutralitu EU do 2050, přinesli uhlí, ale když prý bude hodný, přinesou mu solární nabíječku.

To ho muselo uvnitř naprosto rozlítit, protože solární dobíječka pro elektromobily je přesně to, co Babiš jako vládce Agrofertu za nic na světě nechce, to raději to uhlí.

Je to trochu delší příběh a nikdo o to nepochopitelně v souvislosti s klimatickou pozicí Česka nepíše, tak popořádku:

Když v roce 2010 Agrofert kupoval krachujícího výrobce roztoku syntetické močoviny AdBlue, holandská firma GreenChem byla před krachem a dlužila právě svému dodavateli Agrofertu. Babiš učinil to, co tak dobře umí, napůl nepřátelské převzetí, ale od firmy nečekal nic zásadního, snad černou nulu. Podle poslední výroční zprávy GreenChem však už vydělal bezmála devět milionů eur, předhonil tak i někdejší perlu impéria močůvkárnu ve východním Německu Piesteritz (jen sedm milionů) a stal se novým klenotem holdingu. Co se stalo?

V rámci klimatické politiky už se AdBlue nedává jen do dieselů velkých náklaďáků, ale po kauze Dieselgate prakticky do všech nových dieselů, aby byly co nejnižší emise. A Babiš je jeden největších producentů této sloučeniny do druhé čerpací nádržky. Celý příběh včetně dosud neznámých faktů jsem popisoval už minulý rok.
A v nynější klimatickém víru Babiš může mít osobní zájem blokovat především rozvoj elektromobility, který by definitivně vytlačil nafťáky z unijního trhu a AdBlue by zas nekupoval skoro nikdo.

Mnoha lidem v Česku vrtá hlavou, proč Andrej Babiš je tak skeptický k rozvoji elektromobility, které se musíme účastnit už jen kvůli tomu, abychom zde udrželi to lepší z autolandu.

Vysvětlení však může být, že premiérovi tu ty odložené dožívající továrny na dieselové passaty zas tak nevadí. ChreenChem musí prosperovat, když už neprosperují další části holdingu.

Nový plán zaměstnanosti do 2030, dočkáme se konečně české verze flexicurity?

Na vládu míří dokument, který pokud je povedený, tak nám zaručí budoucnost. A pokud nepovedený, tak minulost. Rozhodně by se o něm ale měla strhnout velká debata.

Ministerstvo práce předkládá Strategický rámec politiky zaměstnanosti do roku 2030, kde by se měly potkat všechny ty módní termíny Průmysl 4.0, Práce 4.0 a připravit nás na revoluci na pracovním trhu.

Kdo by se chtěl dostat do obrazu, tak doporučuji záznamy z listopadového Fóra zaměstnanosti, kde v prvním panelu po zahraničních hostech právě rámec představuje náměstek Jiří Vaňásek v krátké a srozumitelné formě. Následují bloky o jednotlivých problémech a já jsem vděčný, že jsem se jich mohl účastnit.

Cíle dosavadního jízdního řádu zaměstnanosti do roku 2020 byly už splněny nejpozději v roce 2016 (šlo o následující body: Zvýšit celkovou míru zaměstnanosti ve věkové skupině 20 – 64 let na 75 %. Konkrétně pak zvýšit míru zaměstnanosti žen věkové skupiny 20 – 64 let na 65 %. Zvýšit míru zaměstnanosti starších zaměstnanců ve věku 55 – 64 let na 55 %. Snížit míru nezaměstnanosti mladých osob věkové skupiny 15 – 24 let o třetinu proti roku 2010, cílová hodnota: 12,2 %. Snížit míru nezaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací o čtvrtinu proti roku 2010, cílová hodnota: 18,8 %.)

Ty hodnoty vydrží asi i když odejde konjunktura, ale nyní je třeba především zvládnout celou proměnu zaměstnanosti v rámci nových technologií, také zahrnout nějak smysluplně Evropský pilíř sociálních práv a další závazky či nové programovací období eurofondů.

Ministerstvo slibuje, že bude lepší v predikci, víc individuálně bude přistupovat k jednotlivcům i zaměstnavatelům. Ale nejvíce mě zajímá slib větší efektivity služeb zaměstnanosti, už by bylo načase. Speciálně bych si přál, aby Aktivní politika zaměstnanosti už nebyla popelkou, již z toho bylo konečně něco systémového, efektivního a se slušným finančním objemem. Ministerstvo to slibuje mezi prioritami a mimoděk připomíná, že Česko v tomto v rámci EU zcela selhává: „Zabezpečení dostatečné výše finančních prostředků na realizaci (aktivní) politiky zaměstnanosti a modernizaci jejího systému s cílem přiblížit se průměru EU v oblasti vynakládání výdajů na APZ. Nastavení systému vyhodnocování efektivity služeb zaměstnanosti a APZ a jeho uvedení do praxe.“

Uvidíme. Snad se to podaří a budeme tu mít nějakou verzi severské flexicurity, až česká komunistická plná zaměstnanost (kterou docílil ovšem až postkomunistický kapitalismus) zkrachuje, aby se lidé co nejkratší cestou dostali k jiné kvalifikované a důstojné práci.

Hradní metály a zakázky

Jak funguje byznys Hradu mezi hradními zakázkami, sponzoringem zemanovců a udělováním státních vyznamenání, zde pravidelně informuji.

Ale asi ještě nikdy se Hradu nepovedlo v jeden den udělit hned dvě hezké zakázky dvěma dekorovaným, kteří se odvděčují podporou pana prezidenta.

Tak 3. prosince se to povedlo. Čištění lustrů na Pražském hradě je od jisté doby velmi pečlivé a nákladné, asi se rychleji špiní, než za předchozích hlav států. Takže za 373 tisíc musí vyčistit 18 lustrů firma Preciosa lustry. Někdejší šéf Preciosy za komunismu, nyní majitel Ludvík Karl získal vyznamenání Za zásluhy v roce 2015.

Důležitý je ale také catering. Takže ten den bylo třeba objednat hned na dvě akce občerstvení, vždy za více než 200 tisíc. A to již od letitého dodavatele Sivek Hotels. Viliam Sivek, známý především jako předseda Asociace cestovních kanceláří, získal ocenění v roce 2016.

Gratulujeme a přejeme další podnikatelské úspěchy na Hradě i dalším dekorovaným.

Vzít si svou zemi zpět a 850 tisíc z Kypru a Mashallových ostrovů

A gratulaci si zaslouží i Václav Klaus mladší: zjevně zvládl počáteční financování nového hnutí. Aby po stokorunách zasílalo příspěvek tolik drobných podporovatelů, o tom se může většině ostatních stran jen zdát.

Ale ze stokorun se strana zaplatit nedá. Klíčoví jsou velcí sponzoři, těch zatím Klaus mnoho nemá, byť už o nějakých zajímavých jsem informoval.
Klíčovou postavou se tak stává Antonín Fryč, ředitel společnosti Warex Psáry, sponzoroval lidovce, pak Realisty, nyní skončil u Trikolóry. O jeho počátečním daru 250 tisíc v červenci média mohutně informovala. Že v prosinci potichu přihodil 600 tisíc, ale už nikdo.
Václav Klaus rád opakuje, že je třeba si vzít svou zemi zpět. Pak by ovšem měl začít s touto výzvou u pana Fryče. Ten je ve statutárních orgánech společností Warex, Trantik Property či Mahindrion Real, jejichž skrytí vlastníci sídlí na Kypru nebo Marshallových ostrovech. 

Aktualizované heslo by tedy mělo znít: Vezměme si svou zemi zpět, ale prachy raději z daňových rájů.

Zveřejnili byste audit, či ne?

A ještě jedna věc k auditu. V Česku příliš neexistuje smysluplná mediální kritika, což se nejvíce projeví v momentech, kdy by jí bylo záhodno. V honbě novinářů za tím, kdo první vytěží audit a zveřejní ho, jsem na sítích poznamenal, že bych ho takto rozhodně nezveřejňoval. 

Tak malé vysvětlení a budu rád, když mi napíšete, proč to vidíte jinak.

Veřejný zájem nepochybně je, aby se obsah auditu dostal k veřejnosti, o tom není sporu. Jiná věc je ovšem zvolená forma.

Už u předběžného auditu jsem nechápal, jak mohou novináři nechávat na publikovaném dokumentu nerozmazané razítko stálého zastoupení ČR v EU. To mi přijde jako naprostá neúcta ke zdroji, i kdyby sám zdroj zapomněl požádat o nezveřejnění/rozmazání alespoň části. Zas tolik lidí to tam v ruce nemělo.

Přesně takové chyby pak ničí vztah médií a zdrojů z institucí. Redaktoři za to ani nemohou, je dobře, že mají zdroje, spíše chybí zkušený editor.

U finální zprávy to snad ale bylo ještě horší. Ne náhodou jsou na ní vodoznaky, aby v případě úniku bylo jasné, kde je krtek.

Nezachrání vás přitom ani nesmyslný vodoznak, protože je pak jasné, že tam žádný nebyl. Z pohledu novinařiny to moc nechápu, protože být Černínem, tak bych Čechům v Bruselu už opravdu výrazně doporučil, že takto tedy ne.

Dokument se pak se specifickými vodoznaky dostal na oprávněná místa do Čech. Ještě o stupeň horší mi přijde právě toto zveřejnění, protože původní okruh dotyčných například v Praze byl na prstech jedné ruky. Únik jejich kopie by tedy měl někdo z nich odnést ve vnitřním šetření.

Že se pražští vládci pohádali a Piráti pak dali dokument i jiným, to na odpovědnosti prvotních majitelům mnoho nemění.

Že Prahu únik nepoškodí? Že je tajení jen hloupý eurozvyk? Tak to je moc pirátské i na mě a myslel jsem, že tento přespříliš aktivistický přístup ještě zkušení editoři zarážejí. Praha je oprávněné místo, má dodržovat zákon, stejně tak je třeba dodržovat unijní pravidla, protože celá kauza ještě není u konce (například oproti předběžnému auditu došlo k mnoha drobnějším či výraznější změnám).

Že veřejný zájem je více? To by byl, kdyby z dvě stě stran byl člověk moudrý. Je to ale tak složité, že bez znalostí kauzy, právničiny, europrocesů a relevantního výkladu z toho vždy bude jen vytrhávání vět bez kontextu (což se také stalo a éterem poletovalo zprvu docela dost nesmyslných částek, které se pak v titulcích na netu přepisovaly, jako by se nic nestalo).

Jak by věc mohla být lépe řešena? Jedna možnost je, že máte jako já kopii a zdroj výslovně nechce její zveřejnění a jakékoliv sdílení. Pak nezbývá než to respektovat a přepsat v kontextu z toho tolik, kolik uznáte za vhodné. Druhá možnost je, že zdroj souhlasí, že po přepsání důležitých pasáží je možné poskytnout část nejdůležitějších podkladů dalším kolegům v médiích, a to se zákazem přímého zveřejnění dokumentu (to je ovšem při českém soutěžení přespříliš ambiciózních novinářů zhola nemožné). A třetí možnost je, že zdroj zapomene si o zákaz zveřejnění říct, nebo to pokládá za samozřejmé, či ví, že podezření padne na někoho jiného (ideálně politickou konkurenci). Pak by měl podle mě nastoupit editor a zveřejnění zamezit, nebo nechat udělat český překlad (jako to, myslím, později udělal Seznam u předběžného auditu).

Tak tolik za mě. Nikomu svůj názor nenutím. Pokud máte jiný názor, budu za něj rád.

Komentáře: Česko potřebuje nového premiéra, auditovaná tragédie a bulvár není politika

• Česko potřebuje nového premiéra. Andrej Babiš musí vyřešit svůj střet zájmů.
  Bojoval do posledního vojáka. Porušil snad všechny ženevské konvence politického boje. A stejně prohrál. Ministerský předseda byl a je ve střetu zájmů. Pokud si chce udržet vliv, musí konečně zvolit mezi byznysem a politikou.
   
• Bude-li českou politiku vůči Rusku určovat bulvár, dopadne to s námi zle. Chvíli to vypadalo, jako by se ruský odbor ministerstva zahraničí přestěhoval tento týden do Řeporyjí. Tamní starosta a bavič Pavel Novotný si v rozhovoru s kremelskou televizí nebral servítky. U českého publika zabodoval, reálně ale pomohl Moskvě. Chceme-li Putinovým expanzivním choutkám opravdu čelit, šaškování v propagandistickém televarieté nám nepomůže.
   
• Rodina je volná jako čáp, čas na předání premiérství. Kdo je nyní Babišův největší nepřítel? Ne, bezmocná a nevolitelná opozice to určitě není. Ne, ani demonstranti ho příliš neohrožují. Největší nepřítel premiéra Babiše je předseda ANO Babiš. Opravdu. Mají totiž nyní zcela rozdílné zájmy. 
   
• Auditovaný Babiš - tragédie o třech dějstvích s neznámým koncem. Audit není hrůznou tečkou za Babišovými obtížemi. Hrůza bez konce jím naopak teprve začíná. Vracení eurodotací je tím nejmenším průšvihem. Jako domino brzo začnou padat na premiéra další a větší. Ano, bude hůř.

A teď budete platit!

Tentokrát výjimečně nenabízím k podpoře nějakou důležitou neziskovku.

Místo neziskovky odkazuji na stránku města Prešov, kde je uveřejněno číslo veřejného účtu, kam je možno zasílat příspěvky obětem tragického výbuchu paneláku v Mukačevské ulici. Můžete přispět i vy.

Přihlašte si odběr newsletteru, posílejte mi tipy, o čem se v médiích nepíše. Děkuji za vaše reakce, často expertní, takže se dozvím spoustu nového. Sledovat mě můžete na sítích. A zase za týden!