Mizerným sociálním službám nucenou správu a pokutu až 2,5 milionu
Na vládu míří docela důležitá novela zákona o sociálních službách. Vždy, když se v médiích objeví zpráva o šikaně důchodců v domovech seniorů, mizerné péči v dětských domovech či nejrůznějších ústavech, nikdo neví, jak situaci rychle napravit. Podle novely by ministerstvo práce a sociálních věcí na takovou instituci mohlo rychle uvalit nucenou správu: „Podmínkou zavedení nucené správy je zjištění ohrožení života nebo porušení základních lidských práv a důstojnosti klientů sociálních služeb z důvodu zvlášť závažného porušení povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb a zajištění nepřetržitého pokračování poskytování sociálních služeb.“
Nově by měly být udělovány za porušení práv klientů i docela velké pokuty: od 50 tisíc do 2,5 milionu.
Novela také podporuje vytvoření komunitních služeb a řeší financování, například příspěvek na péči chce navázat na pravidelnou valorizaci.
Záměr nepochybně dobrý, provedení ale místy velmi byrokratické, vznikne například nový registr a různé ohlašování a odhlašování, také není úplně jasné, kdo případnou nápravu bude konkrétně zjišťovat a provádět.
V příštích dnech o novele i sociálních službách jako celku uveřejním (snad) docela zajímavý rozhovor na Aktuálně.cz
|
|
Ústavní soud půjde do sporů s Lucemburkem
Že si nikdo nevšimne důležité sociální normy, to mě nepřekvapuje. Že ale veřejná sféra zcela odignoruje i dost razantní slova předsedy Ústavního soudu, to už nechápu.
Kromě vyjádření k lex Babiš, státním zástupcům a mnohému jinému Pavel Rychetský de facto vyhlásil válku Soudnímu dvoru Evropské unie. „Český ústavní soud se stane i evropským v tom smyslu, že bude pokládat takzvané předběžné otázky do Lucemburku. Nikdy jsme takovou otázku zatím nepředložili, ale už se bez toho neobejdeme. Dosavadní doktrína se musí opustit, nelze už ani pomalu odlišit, co je české právo a co evropské. Budeme muset vést dialog a nebude to jednoduché.“
Tady je potřeba říct, co vše to znamená – nejsem právník, navíc jsem autor rozhovoru, ale když se k tomu nikdo z povolaných nemá, co mám dělat.
ÚS se sporům s SDEU vyhýbal, šel do toho jen jednou v případě česko-slovenských důchodů, aby se železničáři dlouho pracujícím na Slovensku dorovnala penze na českou úroveň.To je ale tak specifický případ, že to precedenčně neznamnená nic.
Nicméně nyní Rychetský tvrdí, že dosavadní praxe, kdy ÚS jako by Lucemburk ani neviděl a dokonce se z furiantství nikdy ani na nic nezeptal, končí.
Má to – jestli dobře chápu – dva důvody. Jeden je extrémní prolínání českého a evropského práva (kdo ví, zda to už ve velkém nebudeme řešit u lex Babiš). Druhý je pak revolta obecného soudnictví – než aby se řídily soudy nadřízenou instancí, položí předběžnou otázku do Lucemburku a už mají podvozek pro vzpouru.
To by rád Rychetský ukončil, trochu omezil obecné soudy a zároveň svou instituci za to více namočil do dialogu s Lucemburkem.
Je to asi nevyhnutelné, ale dobře to skončit nejspíše úplně nemůže. Rychetského eurooptimistická image podpořená zpravodajováním Lisabonské smlouvy se může hodně rychle proměnit v image euroskeptického odbojáře.
|
|
Po polonizaci přijde orbánizace ODS
Když už jsme u Evropské unie. Minulý týden proběhla ve Varšavě důležitá schůzka, která ovlivní i pražskou politiku. Bohužel v Česku s minimálním porytím. Maďarský premiér Viktor Orbán přijel za svými přáteli z Práva a Spravedlnosti, aby probrali budoucí společnou politiku. Orbánův Fidesz má pozastavené členství u největší euroskupiny, eurolidovců a je dokonce pravděpodobné, že během pár týdnů bude vyloučen.
Nabízí se tedy odchod k PiS do frakce Evropských konzervativců a reformistů. Fidesz i PiS budou nepochybně spokojeni.
Úplně se ale tak změní situace pro ODS, která je ve skupině též. Původně občanští demokraté uměřené uskupení dokonce s velkou energií zakládali, ale to bylo ještě pod taktovkou britských konzervativců, pak následovala silná ODS a pak pár nepodstatných Poláků a drobotin. Jak jiné to je nyní.
Britové odcházejí, jasným lídrem jsou národně-konzervativní Poláci s 23 europoslanci. Polonizace ODS se už docela projevuje nejen rétorikou, ale i například úplně nevhodným kopírováním odpouštění daní mladým a podobně. To ale ještě není nic proti orbánizaci, která přijde s 12 maďarskými europoslanci. Silnější než ODS jsou už ale třeba i nacionálně-konzervativní Bratři Itálie. Až pak ODS. A spojenci uměřeného liberálního konzervativismu budou ještě ubývat – Slováci už brzo ve volbách do frakce asi místo uměřené Svobody a Solidarity pošlou nacionálnější Slovenskou národní stranu.
Prostě to nejlepší z Visegrádu...
Někdejší garant liberálních reforem polistopadového Česka v této partě už dávno neměl co dělat, navíc se to už ani vůbec nijak nehodí v domácí politice do střetu s Andrejem Babišem.
|
|
Prezidentský taneček za 160 tisíc
Reprezentační prezidentský ples se opět vydařil. Výtěžek z párty na Pražském hradě se rozdělí na dobročinné účely. Tvrdí pan prezident: „Výtěžek nebude spotřebován na administrativní náklady, jako u některých nejmenovaných neziskovek, ale půjde na projev soucitu s těmi, kdo se ještě nebo už nemohou bránit – na projev soucitu s dětmi a seniory.“
Jenže účty nikdy neuvidíme. Celé financování oficiální akce zvoleného českého zástupce lidu je vyvedeno do soukromé nadace. A to dosti komplikovaně.
Jako minulý rok i nyní Správa Pražského hradu uzavřela komisionářskou smlouvu s Nadačním fondem Ivany Zemanové. Za 166 980 korun tak nadace prezidentovy ženy zajistí to, na čem se stejně musí tak či tak podílet správa Hradu.
Ta částka je navíc asi dost nahodilá, protože je úplně stejná jako minulý rok. Prezidentova žena tak nejprve vyinkasuje 160 tisíc, pak si zatancuje. A zbytek už je nejspíše v režii statutáře fondu Pavla Galušky, obchodního přítele Martina Nejedlého, a revizora fondu Vratislava Mynáře.
|
|
Filipika proti nízké nezaměstnanosti
A už zase ty titulky v novinách „Česko má stále nejnižší nezaměstnanost v EU“.
Proto je třeba znovu a znovu říkat velmi nepopulární názor, že toto naplnění komunistické plné zaměstnanosti v podmínkách kapitalismu republice nepomáhá a není být na co hrdý.
Argument poskytuje jak přehřátý trh práce a ekonomika nemůže výrazněji a stabilněji růst. Je třeba také upozorňovat, že skoro plná zaměstnanost je dosahována až potom, co vyloučíme těžko zaměstnatelné (staré, matky s dětmi, hendikepované...) a ty, co už ani zaměstnání nehledají (lidé v dluzích atd.).
Průzkum Pew Research Center ale přináší i argumenty jiného druhu, že absolutně nejnižší nezaměstnanost v EU není žádná výhra. Porovnává nezaměstnanost se subjektivními názory obyvatel.
Pokud by naše nejnižší nezaměstnanost byla opravdu tak skvělá, měli bychom být asi nejméně pesimističtí ohledně dosažení dobře placeného zaměstnání. Jenže ouha, víc si v dosažení práce za dobrou mzdu věří nejen Nizozemci či Švédové, ale i Poláci.
V zemi, kde je nejnižší nezaměstnanost, by samozřejmě měla být i víra v dobré bydlo našich dětí. Jenže i s vyšší nezaměstnaností si to spíše myslí Poláci či Litevci.
Nepochybně bychom neměli považovat naši ekonomickou situaci za špatnou. Jenže to bychom museli být Poláci, Němci, Švédové, Nizozemci – všichni s vyšší nezaměstnaností.
A kdo si nejméně myslí, že naše děti na tom budou ekonomicky hůře? Češi se svou nejnižší nezaměstnaností? Ne. Poláci či Litevci.
K realistickému posuzování výhod a nevýhod extrémně nízké nezaměstnanosti hluboko pod svoji přirozenou mírou je buď dobré rozumět základům ekonomie. Nebo mít zdravý selský rozum. A Češi ho zjevně mají - na rozdíl od politiků, kteří dosažení komunistické plné zaměstnanosti mylně považují za příznak úspěšného a udržitelného trhu práce.
|
|
Stále čekáme na jasné a motivující penze
Návrhy důchodové komise nemám ještě celé pročtené, ale problémy už jsou celkem zjevné - neřešené financování reformy, nepříliš promyšlené motivační nástroje a zjevně příliš vysoko navrhovaný základní důchod na 10500 korunách, což limituje jakoukoliv přijatelnou změnu s pojistným, v nové terminologii prvním, pilířem.
Na druhou stranu nezapomínejme na pozitiva: je to první komise, kde se sešla opozice i koalice, podkladové propočty jsou kvalitní a jsou tam veškeré proměnné od bonifikace za děti po bonifikaci pracujících důchodců.
Nicméně je zjevné, že to v této podobě neprojde. Připojuji proto krátký závěr kapitoly o reformě důchodů z mé knížky Jak probudit Česko (2017). Některé věci už jsou trochu jinak, nicméně si stále myslím, že reformu je nutné provést primárně v rámci současných výdajů a navyšovat výrazně příjmy až po roce 2030 s demografickým nárazem. A to v této posloupnosti. Takže základní částka musí být někde na osmi tisících, aby pojistná částka mohla zůstat opravdu motivační a rozrůzněná. Základem musí být také modelace penze v osobním účtu, vzniku více regulovaných dalších pilířů, bonifikace důchodců a nevyhnutelné ponížení státní podpory třetího pilíře.
Mnohé z toho návrhy komise naplňují, ale ten mix není optimální.
|
|
|
Reforma důchodů je vždy vnímána jako velký třesk. O to více, že Česko nikdy žádnou pořádnou a povedenou reformu důchodů nezažilo. Ale to je špatné vidění situace. Důchodový systém je tak robustní a přitom křehký, že v něm není místa na experimentování. Zapomeňme na opt-outy do soukromých fondů, zapomeňme na dynamické investiční strategie. A smiřme se s menší, ale o to efektivnější reformou. Navrhuji:
-
Rozdělit průběžný pilíř na veřejný sociální (který by vyplácel zaručený základní důchod, například 8 tisíc) a pojistný (kde by se na osobním účtu střádala část pojistného zcela v závislosti na výši odvodů).
-
Osobní účet by byl pod státní správou, ve spořící fázi by stačila garance státu, takže by se důchodový účet nepropadl do velkých deficitů vyvedením stovek miliard.
-
Osobní účet by byl kdykoliv přístupný přes elektronické rozhraní a modeloval částku důchodu při současné mzdě, což by byla ta nejlepší motivace, aby dotyčný pochopil, že se o zabezpečení na stáří má starat. Zároveň by pochopil solidární a zásluhovou složku důchodu (což je dnes prakticky nemožné).
-
Osobní účet by byl otevřený dalším příspěvkům (osobním, zaměstnavatelským, státním bonusům a indexacím za děti či náhradní doby).
-
Vedle toho by stát měl umožnit vznik další pilířů penzí (zaměstnaneckých, soukromých fondových), pokud budou nízkonákladové a stát je bude schopen regulovat.
-
Stát by měl omezit podporu doplňkového penzijního spoření. Vzhledem k částce, kterou na produkt stát vynakládá, je motivace k vyšším úložkám nízká. Podobně by měl stát omezit i podporu životního pojištění či stavebního spoření. Z úspor by se financovala důchodová reforma.
-
Je potřeba výrazně podpořit ochotu pracovat lidí, kteří dosáhli důchodového věku. Odchod do důchodu není povinnost, ale možnost. Masivním odkládáním důchodu je možné systém stabilizovat.
-
Ekonomickým nástrojem k pobídce setrvání na pracovním trhu je penalizace důchodu hned po dosažení důchodového věku a naopak výrazná bonifikace za odložení čerpání důchodu do dalších let.
Celková reformní nabídka státu by tak byla podle mého přijatelná. Stát by řekl: Garantujeme vám zaručený základní důchod, pojistný pilíř kontrolujete přes váš osobní účet; znáte projekci vaší budoucí penze; sníží se vám zároveň státní podpora doplňkového penzijního spoření a odkladem důchodu výrazně zvyšujete jeho výši v pozdějších letech. Za to vám zaručujeme udržitelné a férové penze.
|
|
|
Komentáře: Počerady, superhrubý populismus, stavební zákon a rozhovor s Rychetským
|
|
A teď budete platit!
A nyní nabízím k podpoře zase nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.
V Česku se investigativa už bohužel říká úplně všemu. Investigace.cz mi ale vždy připomene, že opravdová investigativa potřebuje čas, znalosti, odvahu, dobré síťování v zahraničí. A peníze. Můžete přispět i Vy.
|
|
Přihlašte si odběr newsletteru, kdo ještě nemá. Děkuji za reakce. Nabídek sponzoringu, partnerství či placení předplatného, které ani nenabízím, si vážím, ale zatím je pro mě odměnou, že newsletter doporučíte dál, případně mi napíšete, co vám přijde důležité.
Tak zase za týden.
|
|
|
|
