Přídavek na nebydlení

Ministerstvo práce navrhuje sjednotit finanční podpory na bydlení do jedné dávky – přídavku na bydlení. V médiích už jsou o této hodně důležité změně články, ale bohužel jde jen o zcela nepodstatné reportáže z osočování jednotlivých hráčů na Facebooku.

Takže k podstatě věci.

Ministerstvo chce současný příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení v rámci hmotné nouze sloučit do jedné platby, to je v pořádku. Půjde o zjednodušení dnešního stavu, kdy příspěvek je pro lidi, kterým 30 procent (v Praze 35 procent) příjmů nestačí na bydlení. Doplatek pak putuje hlavně lidem na ubytovnách a v nejhorším typu bydlení. V pořádku je i mantra, že by mělo být výhodnější pracovat, než pobírat dávky, a že „pracovat je normální“.

Co už ale není v pořádku, je fakt, že jde prakticky jen o poměrně dost represivní řešení a i to, co je nabízeno jako motivace, tak je ve skutečnosti také represe.

Popořádku:

Stát správně chce navázat dávku na „hodnocení vlastní aktivity“. A to „všech osob společně posuzovaných jako podmínka získání nároku na přídavek na bydlení a jeho výši“. Na to ovšem české Úřady práce nejsou absolutně připraveny. Informoval jsem sice o novém plánu zaměstnanosti a posílení aktivní politiky zaměstnanosti, ale že bychom se reálně aktivitou úřadů práce blížili severské flexicurity, to je naivní. Takže toto opatření fungovat nebude a dávky na bydlení se budou dál odebírat nad papírem v kancelářích.

Ještě bizarnější je přenos problémů rodičů na děti. Pokud ty nebudou chodit do školy, tak rodiče přijdou o dávku. „Zamešká-li dítě při plnění povinného předškolního vzdělávání nebo povinné školní docházky více než 100 hodin za pololetí, budou rodiče (příjemci dávek) muset doložit, že absence je ze zdravotních důvodů. Pokud tak neučiní, nebude s rodiči nadále počítáno v nákladech na bydlení a dojde ke snížení dávky po dobu půl roku.“ Jestli na nějakou dávku se rozhodně nedá jednoduše navázat nátlak na rodiče přes děti, pak je to nepochybně bydlení.

Pokud razantně v zanedbaných regionech nevzroste nabídka družin a sociální práce, pak je mimořádně represivní opatření, které vyústí v to, že se na dítě v rodině bude hledět jako na toho, kdo připravil rodinu o střechu nad hlavou.

Těch případů nepochopení fungování sociálních pobídek je tam mnohem více. To by bylo na delší text.

A ještě trochu ekonomie.

Návrh počítá s regionálně pohyblivou dávkou dle map nájemného ministerstva pro místní rozvoj. Flexibilní dávka má mnohé výhody, ale také nevýhody. Není jasná, předvídatelná pro obě strany, vyvstává otázka, z jak velkého regionu dávku počítat a jak se od nabídkových nájmů dostat k reálným.

S tím souvisí i zcela naivní nápad řídit dávku podle nejnižších desíti procent cen této dosti virtuální mapy: „Pokud se bude jednat o byty užívané na základě nájemní či podnájemní smlouvy, bude nejvýše uznatelná částka za nájemné dána součinem částky 1. decilu hodnotové mapy nájemného a přiměřené velikosti bytu podle počtu společně posuzovaných osob.“ To nepochybně jen povede k další ghettoizaci místo k deklarovanému začleňování do většinové společnosti.

Záměr zpřísnění a racionalizace dávek nehodnotím, to může být legitimní cíl. Ale výsledkem nesmí být naprostý krach systému. Což ministerstvo s těmito parametry navrhuje, místo příspěvku na bydlení tu vzniká příspěvek na nebydlení.

Superministr v akci: Továrková místo Nováka

Karel Havlíček se v roli superministra průmyslu a dopravy rozhodl pro první větší silové řešení. Už v pondělí na vládě by rád prosadil konec stávajícího šéfa Českého telekomunikačního úřadu Jaroslava Nováka. Záminkou má být údajný střet zájmů. Ve skutečnosti jde ale o něco úplně jiného – jak bude probíhat dlouho očekávaná aukce frekvencí v pásmech 700 MHz a 3,5 GHz.

Podle mých informací by Novák měl padnout a nahradit ho nedávno jmenovaná radní ČTÚ Hana Továrková, kterou do Havlíček oblíbil a získala u něj silné slovo.

Podstata sporu je o podmínky aukce – Továrkovou prosazované rozvolnění podmínek je právně složité, ale přilákalo by jistě nějaké virtuály na přístup do národního roamingu. To by jistě ocenily i podnikatelské subjekty jako je Poda – již úspěšný dražitel 5G frekvencí -, jejichž zájmy Továrková dlouho reprezentovala v Českém telekomunikačním klastru (ač radní, stále v představenstvu).

Tragédií je ale především celý dosavadní přístup politiků k aukci, kteří údajně nekecají, ale makají. Nejprve premiér pábil, že se přihlásí velcí hráči ze zahraničí. To se nestalo. Ministerstvo průmyslu pak bez větších připomínek nechalo proběhnout veřejnou konzultaci ČTÚ na podzim a úřad tak připravuje aukci za šest miliard, se kterými už počítá i státní rozpočet.

Nyní se však ministerstvo probudilo, zjistilo, že za současných podmínek má největší šanci Nordic Telecom a finanční zájmy J&T a KKCG a začalo po uzávěrce připomínek zcela obracet. Personálním výsledkem by tak nyní měl být konec Nováka a instalace Továrkové. Ale tím to nekončí. Pravděpodobně nás čeká ještě spousta zábavy se špatně a pozdě připravenou aukcí a vyloučena není ani právní dohra u EU, která je opravdu hodně alergická na ovlivňování nezávislých regulátorů.

Definitivní rozchod Babiše a Koláře

Andreje Babiše nemrzí ani tam odchod ministra dopravy Vladimíra Kremlíka jako spíše odchod uznávaného fyzioterapeuta Pavla Koláře. Jeho Centrum pohybové medicíny si 8. ledna změnilo sídlo z Pyšelské na Walterovo náměstí. Zatímco v Pyšelské je pánem Babiš, v jinonické Waltrovce jiný boháč Marek Dospiva.

Končí tak definitivně rozchod někdejších přátel. Babiš kdysi pro profesora vybudoval na Chodově krásné prostory, které mnohý zná, i když ho nebolí klouby. Konají se tam totiž sněmy ANO.

Jenže politika oba dva rozdělila a už v roce 2017 Koláře zlákal Dospiva. Profesor má sice dál centra na obou adresách, nicméně nyní dal Babišovi poslední sbohem přesunutím centrály k Dospivovi.

A Dospiva ještě jednou

Když už jsme u pana Dospivy, tak je vhodné nyní i zmínit celé jeho nepříliš popisované tažení byznysem bílých plášťů, které s Pentou před několika lety rozjel. 15. ledna zahájil antimonopolní úřad posuzování spojení Penty a Podřipské nemocnice s poliklinikou v Roudnici nad Labem. Neočekávají se zde problémy a koupě od dosavadního majitele Jakuba Zavorala by měla rozšířit počet nemocnic ve skupině.

Trochu jiné je to na Zlínsku. Mám radost, že minulým newsletterem se mi podařilo rozvířit zájem o pozoruhodný postup zlínského hejtmana Jiřího Čunka při stavbě vysněné monumentální nemocnice. Že hejtmanovi chybí důležité pozemky, pak podrobně popsalo Aktuálně.cz.

Nicméně to není jediný rozměr problému s novou velkonemocnicí. S projektem špitálu ve Zlíně-Malenovicích se spojuje právě Penta. Přípravu projektu má na starost bývalý manažer Penty Martin Šamaj. Jak on, tak jeho firma smart healtcare solution od Zlínského kraje už inkasují slušné peníze, a to nejen na chystanou nemocnici, ale třeba i na výstavbu chirurgie ve Vsetíně.

Vztah Dospivy (Penty) a Čunka tak prošel za posledních několik let pozoruhodnou proměnou. Ještě v roce 2011 Čunek Dospivu obvinil, že na něj tlačil ohledně zákona o hazardu a za to sliboval lidovcům desetimiliónový dar. Dospiva zareagoval trestním oznámením.

Po letech se však zjevně zájmy nad osmimiliardovým politickým pomníkem zlínského hejtmana zase potkávají...

Každá hradní koruna dobrá

Pan prezident má nyní trochu problém s Čínou, je třeba proto posilovat ruské a domácí kontakty. Není sice nic mrtvějšího, než je Strana práv občanů Zemanovci, ale na sponzory má pořád pozoruhodné štěstí. 23. ledna poslal sto tisíc Martin Svoboda, dobře známý z adamovského strojírenského podniku Adast. Adast je letitým financiérem Zemanova politického úspěchu a od předminulého roku i víme, že za firmu vystupoval právník Fabio Delco, který má vazby na okolí Vladimira Putina. Dar přichází po jiném sponzoringu z minulého září, kdy dvě stě tisíc poslala firmy Aplis. Ale to už jsem informoval, že jde jen o další společnost z pavučiny právě kolem Adamovských strojíren.

Důležité je také podporovat umění na Hradě. Ta umanutost, se kterou Hrad platí inzerci v nepodstatném časopise do restauračních vozů vlaků, je pozoruhodná. Ve vlacích Českých drah, které vůbec třeba ani nejedou do Prahy a kočují někde po Moravě, se tedy nadchnete nad promem stálých expozicí Hradu - za proinzerovaných více než 140 tisíc dle lednové objednávky. Teď už jen zopakovat souvislost. Vydavatelem je firma Space4U a za ní je Michal Voráček, a to už jsme u Parlamentních listů a Olympie. Celé to tu asi nemusím znovu vypisovat.

Mrtvé instituty

Na přelomu roku politické strany ve velkém přeposílaly peníze na své politické instituty. A ne málo. ANO poslalo Institutu pro politiku a společnost 30. prosince 6,6 milionu. Občanští demokraté v prosinci 4,4 milionu. Lidovci Institutu pro křesťansko-demokratickou politiku 1,2 milionu. Komunisté Institutu české levice 2,2 milionu. A ještě tu máme Masarykovu demokratickou akademii a Institut moderní politiky iStar a TOPAZ.

Problém je, že instituty až na výjimky nic nedělají. Přitom mají financování už od roku 2017 a to nijak nízké, deset procent navíc z volebního výsledku pro patronskou stranu.

Snaha o silné politické instituty – jako mají třeba v Německu -, však nevychází. Jejich akce jsou prakticky neviditelné. Jedinou výjimkou je institut ANO, který je nepochybně nejprofesionálnější, byť i on stále moc neví, co vše chce pokrývat.

Za miliony od nás daňových poplatníků se tak můžeme například pokochat nad poslední akcí Institutu české levice, která nastavila zrcadlo 30 letům od revoluce: „Stanislav Hendrych, který přednesl svůj příspěvek za omluveného Václava Průchu, zaměřil svůj příspěvek do oblasti psychologie a nastínil vztah kapitalismu a socialismu z tohoto pohledu. Dle jeho hypotézy do procesu výrobní síly vstupuje nová generace, která je odlišná od té předchozí, která žila v industriální době. V průběhu dějin se totiž měnily přístupy k výrobním nástrojům. Poukázal na rozpor, že i dnes volí pravicové strany dělníci, byť je to v rozporu s jejich třídními zájmy. Dle něj je největším současným problémem výchova v rodině, kam se prolíná konzumní způsob života. Na prvním místě je strání sám o sebe a až poté o společnost. Z jeho přednášky vyplynulo, že egoisty a individualisty těžko přesvědčíte k socialistickým hodnotám.“

Tak určitě.

Zaplať si volitelné místo

S oblibou zde i upozorňuji na sponzorskou štědrost politiků i firem. Málokdy je totiž nezištná a mnohdy hodně vysvětluje. Minulý newsletter jsem takto upozornil, jak si staronový starosta Prahy 1 Petr Hejma zajistil značnými dary pozici ve STAN a před převratem ještě přidal 300 tisíc.

Nyní autoři z CERGE-EI Klára Svitáková a Michal Šoltés vydali pozoruhodný paper, který se na české nezištné politické sponzorství dívá z nadhledu.

Zajímavý je celý text, já ale sem vyberu jen jeden graf, který znázorňuje vztah mezi donorstvím a umístěním na kandidátce.

Logicky nejlepší místa mají ti s vysokou relevancí (tedy kdo už má nějakou pozici ve straně) a je i sponzor. Nenásledují ale ti s vysokou relevancí, kteří nesponzorují, nýbrž ti s nízkou relevancí a donorstvím...

Není vhodné zjednodušovat, nicméně zcela to zapadá do obrázku české politiky posledních let, kde se v rozvalené politice po roce 2010 můžete penězi vytáhnout mimořádně rychle nahoru...

Komentáře: Superministr, nemehla, penzijní reforma a příští Nobelova cena za chemii

A teď budete platit!

A nyní nabízím k podpoře zase nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.

Už jsem tu delší dobu nepromoval velmi potřebnou organizaci Život 90, tak znovu. Můžete přispět zde. 

Přihlaste si odběr newsletteru, kdo ještě nemá. Děkuji za reakce a kdo bude mít chuť na další hostující komentář k něčemu podstatnému, uvítám!

Tak zase za týden.