dějiny uměleckých žánrů a soukromé historie jejich protagonistů jsou plné všelijak nedokončených příběhů – obecenstvo i protagonisté tak nějak touží po tom, aby konec vypadal, jak vypadat má (nejlépe s potleskem i ponaučením), a ono se to ne vždycky povede.

Při psaní tohoto Zpravodaje jsem se dozvěděl, že zemřel Ivan Král, český rocker, který to dokázal v mezinárodním kontextu. V půlce sedmdesátých let byl u toho, když se v newyorském klubu CBGB‘s rodila americká podoba punku a jeho tvář se usmívala (nejen) na krajany z obalů desek Patti Smith Group, pro niž složil hit Dancing Barefoot. Říkalo se, že mu o vlas uniklo členství v Rolling Stones, prý byl ale ve srovnání s dvojicí ústředních hvězd moc vysoký.

V devadesátých letech se Ivan Král každopádně stal načas žádaným producentem českých rockových desek a všudypřítomným navrátilcem na domácí scéně. Pomohl do krásy mnoha titulům (od Jiřího Suchého po veleúspěšnou třetí desku Lucie, s níž Stounům alespoň předskočil na Strahově), své sólovky ladil spíš do komorních, nenápadných hávů.

Ta první se jmenovala Nostalgia a ten pocit jsem měl tak trochu z celého Králova českého působení. Nakonec se nenápadně vytratil zpět do americké domoviny a zanechal po sobě jednu výraznou, byť asi nedokončenou kapitolu porevolučního bigbítu.

Příjemné čtení a na ně navázané hudební zážitky

Petr Ferenc
šéfredaktor

Boris Klepal kvitoval, že se Česká filharmonie přestává bát nové hudby. Lukáš Jiřička pořídil exkluzivní rozhovor s Otomom Yoshihidem. Matěj Kratochvíl se na případu Islandu zamyslel nad tím, zda lze v lokální hudbě nalézt ducha té které země. Jan Faix ocenil pokračování debutu Eine Stunde Merzbauten. Jiří Špičák referoval o tom, jak se natáčí folk na rybářské lodi. Jozef Cseres zavítal do Kolína nad Rýnem, kde bylo znovustvořeno Cageovo představení Reunion. Petr Ferenc zjihl při otevření Plastových oken.

A co nás čeká v únoru? Třeba zamyšlení nad legendárním seznamem „divných hudebníků“, který před čtyřiceti lety zveřejnili Nurse With Wound. Sarah Hennies, Alvin Curran a Jon Rose v Kardiostimulátoru. A hezkých pár koncertů v Hudební 3.

V našem prostoru pro koncerty a jiná hudební setkávání mezi Kampou a Petřínem se v únoru uvidíme často.

Jan Štolba, Štěpán Pečírka a Josef Straka jsou básnické duše – recitátoři, básníci, literární teoretici i provozovatelé. Pod nenápadnou hlavičkou Interpretace textů: Štolba, Straka, Pečírka provozují pásmo recitace a zpěvu textů vlastních i půjčených v kombinaci s filmy a saxofonem. Je to báječně poetické a v dobrém tak trochu starosvětské. Na podzimním Wakushoppu to byla bomba, proto je zveme do Hudební 3. Vystoupí 11. února.

Bernského hráče na gramofony Christopha Hesse, který si říká Strotter Inst., asi není nutné obsáhleji představovat. Díky časopisu HIS Voice nalezl Strotter cestu i na tuzemská pódia, kam se opakovaně vrací v nejrůznějších konstelacích. Nedávno mu byl v časopise věnován také obsáhlý text. V Hudební 3, komorním prostředí naší scény, mistrovi uvidíte pod ruce opravdu zblízka. Což bude v jeho případě nepochybně zajímavé. Strotter Inst. v Hudební 3 ve čtvrtek 20. února nevystoupí sám, jelikož je na společné šňůře s Rajenem Bhattem. Tento bostonský hudebník a šéf vydavatelství Divergent Series, vládne pod značkou FRSKE smyčkám, analogovým propojovadlům a věcem hlukovým.

Argentinský skladatel, improvizátor, sound-designer a teoretik oblastí zvukových Alan Courtis (někdy si říká Anla) je už desítky let hudebním světoběžníkem. 25. února nás čeká projekce snímku o legendární argentinské experimentální kapele Reynols, kterou Courtis spoluzakládal v roce 1993 coby Burt Reynols Ensemble (název byl zkrácen o tři roky později kvůli žalobě), a následná beseda. Reynols vedeni bubeníkem Miguelem Tomasinem, trpícím Downovým syndromem, se proslavili nejen divokými improvizacemi, ale i řadou vysoce konceptuálních počinů, jako je symfonie pro deset tisíc kuřat, album, z nějž zní jen prázdné pásky, či album „dematerializované“ hudby (což byl prázdný CD box). A aktuální DVD, jež je kapele věnováno, promítneme 25. února v Hudební 3. Následuje beseda. Den poté Alan Courtis odehraje i koncert, to ale bude jinde v Praze.

Víc o účinkujících přinesla nedávná Videa na víkend.