Ruská ruleta Vladimíra Kremlíka

V minulém newsletteru jsem infomoval o majetkových poměrech „odejitého“ ministra dopravy Vladimíra Kremlíka, kterému se z úřadu nechtělo odejít, což při splácení dvou hypoték za 4,5 milionu dávalo smysl.
Od té doby se ale mnohé přibylo. Kremlík se zapletl do podivného skandálu s úplatkem a hlavně MF Dnes zjistila, že pan Kremlík má další hypotéku. Koupil totiž byt za 14 milionů, půlku zaplatil, na 7 milionů má další hypotéku.

Bohužel tuto kauzu média dost ignorují, asi proto, že to přinesla MFD. Ale neměla by. Je to ruská ruleta, která zaslouží pozornost hned dvakrát. Za prvé: ministr si musí brát hypotéku na 4,5 milionu, ale pak 6,8 milionu dává na dřevo při koupi dalšího domu a bere si další hypotéku. Souvisí to také s jeho osobní situací, pro kterou Babišův tým nemá pochopení, ale to sem nepatří, i ministr má právo na krizi středního věku. Z hlediska veřejného zájmu je důležité, že klasická výmluva „byly to úspory“ tady úplně nezafungují vzhledem k předchozím vysokým závazkům.

A teď ten druhý význam, proč je to ruská ruleta. Ten dům na pražském Břevnově, kde si pan Kremlík koupil byt, je vůbec zajímavý. Vykazuje vysokou koncentraci právníků (sousedem je třeba první děkan právnické fakulty ZČU docent Vladimír Balaš). Hlavně ale Kremlík koupil byt od manželky správce svěřenského fondu DTMV Family Property, která kus domu vlastní. Správcem je – a to je důležité zjištění – Dmitry Kharchenko z Moskvy. Jeho hlavní vehikl je D.T.M.V. Karlovy Vary group sídlící v lázeňské centrále Rusů.

Tak si to shrňme. Vladimír Kremlík, kterého na ministerstvo dostala kombinace podpory komunistů a Martina Nejedlého z Pražského hradu, má hypotéku za 4,5 milionu, pak ale v ministerské funkci vytáhne 7 milionu z šuplíku, zaplatí půlku drahého bytu koupeného od Rusů, na druhou si vezme další hypotéku a zamotá se do skandálu s úplatkem.

Uvidíme, zda pan Kremlík vůbec bude žádat o prodloužení prověrky NBÚ, nebo si jako pan Mynář nakonec pod tlakem reality řekne, že ji už vlastně ani nepotřebuje...

Továrková má problém jak Brno

Když jsem ještě před odvoláním šéfa Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka informoval, že se jeho nástupkyní stane radní Hana Továrková, která má přes Český telekomunikační klastr a zájmy Pody střet zájmů, bylo z toho v následujícím týdnu v několika médiích mnoho exkluzivních investigativních zjištění. Rád pomůžu.

Ale bylo by dobré, kdyby ta investigace taky byla dodělaná. Paní Továrková je majitelkou několika firem, či je řídí. Za to může dostat pokutu pár tisíc až čtvrt milionu. Dobře, to se nesmí, ale to je teď asi úplně to nejmenší. Důležitější je její navázání na zájmy klastru a Pody. Podstatné je, že i když odejde z orgánů firem, může být dál společníkem advokátní kanceláře či přes rodinu ji ovládat. Vzhledem k tomu, že kancelář pracuje v telekomunikacích (pro Podu), každé její rozhodnutí v čele nezávislého regulátora bude potenciálně ve střetu zájmů, protože z toho může mít prospěch.

A asi nyní úplně nejdůležitější je, že exit z některých jejích byznysových akvizicí bude velmi obtížný a bude ještě dlouho ohrožovat její nezávislost.

Velmi důležitý je zde příběh firmy Finworld, kde Továrková je statutární ředitel a je i ve správní radě. Majitelem firmy je Sokato, které Továrkové patří. Převod této firmy na manžela nebo jiného bílého koně je obtížný, protože Finworld je uprostřed dost divoké insolvence.

Připomeňme si ten příběh, který by nyní měl být ve všech novinách v souvislosti s její nástupem do čela ČTÚ, ale z neznámého důvodu není. Moravský podnikatel s vazbou na ODS Jiří Hos patřil dlouho k brněnské honoraci, měl spousta projektů včetně obří proměny brněnského hlavního nádraží. Jenže pak se dostal do problémů, klíčový holding Finworld ztratil. Obvinil svoji bývalou advokátku Továrkovou, že mu ho ukradla, ta zase že Finworld nebyl nikdy jeho.

Teď ten insolvenční příběh. V něm se už roky hraje o značné peníze, Továrková úspěšně válčí s navrhovateli, průběžně je zřejmě různě uspokojuje. V insolvenci se přehazují i akcie za desítky milionů správce brněnského nádraží a spousta dalšího. Zajímavé je, že ofenzíva věřitelů začala slábnout po nástupu paní Továrkové do Rady ČTÚ a po jejím zvolení předsedkyní jednoho z nejdůležitějších regulátorů v zemi to vypadá na smír.

Ta paní má problém jak Brno. A superministr Karel Havlíček má problém ještě větší, protože si ji zjevně vůbec neprověřil.

Kdo je tady ministr?

Eskapády ministrů nás tak dovádí k otázce, kdo je v Česku vůbec reálně ministrem pro jednotlivé oblasti. Vláda se na koalici politických stran už dávno nezakládá, premiér se dokonce ve svých hlášeních chlubí, že z hnutí ANO má už jen jednoho ministra R. Brabce (zapomíná přitom na R. Plagu, ale to není podstatné) a ČSSD už není strana.

Takže kdo z vyslanců jednotlivých lobby ve skutečnosti vládne v České korporativistické republice?

Podle mých informací to nyní pod holdingovým premiérem vypadá takto:

Superministerstvo průmyslu a dopravy se dále dělí na:

Ministerstvo obchodu ve svěřenském fondu Hospodářské komory

Ministři energetiky: Martin Nejedlý a Daniel Beneš

Ministerstvo dopravy ve svěřenském fondu PPF a stavebních firem

Ministři telekomunikací: Martin Štefunko a Hana Továrková

Ministr práce a sociálních věcí: Jaroslav Ungerman

Ministerstvo školství: neobsazeno

Ministerstvo zdravotnictví ve svěřenském fondu fakultních nemocnic pod vedením Miloslava Ludvíka

Ministerstvo vnitra ve svěřenském fondu věřitelů ČSSD

Ministr obrany: Jaroslav Strnad

Ministr zemědělství ve svěřenském fondu Agrární komory

Ministerstvo životního prostředí ve svěřenském fondu odpadových firem pod vedením Daniela Křetínského

Ministerstvo pro místní rozvoj ve svěřenském fondu Hospodářské komory

Ministerstvo financí ve svěřenském fondu měnového odboru ČNB a věřitelských bank Agrofertu

Ministr zahraničí: Rudolf Jindrák

Čekatel na ministra zahraničí v dočasné funkci ministra kultury: Lubormír Zaorálek

Ministr spravedlnosti: Vratislav Mynář

Jak rozhodně nezrušit úřad

Všichni bychom měli poděkovat poslanci Václavu Klausovi za dokonalou případovou studii k problematice rušení úřadů. Mnoho politiků už dekády žvaní o zrušení toho či onoho úřadu, ale v drtivé většině bez domyšlení, kam a jak efektivněji převést nezbytné agendy. (Naposledy jsme si to užili s chvilkovým nápadem pana premiéra na sloučení ministerstev průmyslu a dopravy).

Ale pan Klaus nám nyní nabízí ještě lepší materiál, protože to dotáhl do návrhu zákona. Poslanec potřebuje něčím podpořit preference Trikolóry, takže navrhl zrušení úřadu veřejného ochránce práv. Zjevně návrh zákona psal ale hodně narychlo, protože argumentačně je důvodová zpráva hodně chabá (přitom proti velmi neoptimálnímu právnímu ukotvení úřadu by se toho dalo sepsat opravdu dost). Podle Klause úřad „jest klasickou ukázkou rozpínavosti státu a jeho byrokracie“. Ale pak se zdá, že to není úplně mizerná idea, když Klaus vzpomíná na dobu „malého úřadu okolo respektovaného advokáta Otakara Motejla“. Pak jsou tam nesmysly, že tento úřad má co do činění s úplně jinými ombudsmany na drahách či ve školství, pak něco málo do titulků novin o „centru levicového extremismu“, „šikanování slušných občanů orgány státu“ atd. - a finále: „Jako nejprincipiálnější řešení se jeví celý úřad bez náhrady zrušit.“ Klaus je tak principiální, že ani neřeší, jaký úřad by převzal agendu úřadu vyplývající z mezinárodních závazků.

Připomínkové řízení podle toho vypadá.

Servítky si samozřejmě nebere končící ombudsmanka Anna Šabatová: „Předkládaný materiál není odůvodněn žádnou relevantní argumentací. Důvodová zpráva obsahuje nepravdivé údaje. Abych se svým vyjádřením nepodílela na politické kampani hnutí Trikolora, omezím se jen na dvě věcné poznámky.“ A kritizuje právě neřešení mezinárodní závazků a efektivitu.

Přidává se i Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman: „Předně je nutno akcentovat, že návrh postrádá adekvátní věcné odůvodnění.“

Své si užil i právník ministerstva vnitra: „Předmětnému poslaneckému návrhu zákona je možné také vytknout řadu vážných legislativně technických nedostatků a odchylek od ustálených pravidel vytváření novel právních předpisů. Například lze zmínit, že spolu se zrušovaným předpisem by měly být zrušeny i všechny jeho novely, či nemožnost novelizovat již zrušený právní předpis (zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). Nově přeformulovaná ustanovení postrádají smysl a nejsou správně provázána s ustanoveními souvisejícími. Chybně jsou uvedeny i citace novelizovaných právních předpisů.“

A vyřádil se i právník ministerstva spravedlnosti: „ Derogační ustanovení, rušící některá ustanovení jiných zákonů, jsou formulována v rozporu s obecně přijímanými legislativně technickými požadavky. Zákonem má dojít ke zrušení některých ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, tedy zákona, který byl jako celek s účinností od 1. ledna 2007 zrušen zákonem č. 262/2006 Sb. zákoník práce, atd.“

Krásný příklad legislativního zmetku.

Thermal a sponzoři

Ministryně financí Alena Schillerová minulý týden na inspekční cestě v karlovarském hotelu Thermal spokojeně prohlásila, že první hosté se v rekonstruovaném objektu ubytují už v březnu.

Mnohem zajímavější ale je, kdo je na stavbě ubytován už nyní.

Bau-stav jen za minulý rok se na Thermalu dostal na smlouvy za devět milionů – sponzor ODS v letech 2006 300 tisíc, 2010 200 tisíc, pak změna k ANO, 2015 50 tisíc, 2016 100 tisíc, naposledy k 130 tisíc pro lokální Volbu pro Karlovarský kraj.

Jen připomenu, že základem krajské karlovarské koalice je ANO a ODS (plus pozoruhodní partneři jako jsou zemanovci z SPO). Ve vedení státního Thermalu pak jsou anoisté za ministerstvo, kraj i město. Pak tu máme úspěšnou Mazeppu, která dala ODS 50 tisíc už v roce 2013 a pro Thermal administruje veřejné zakázky. A pak třeba Zistav, který 20 tisíc v roce 2016 hnutí ANO a na Thermalu už má stavební práce v hodnotě 10 milionů.

Je škoda, že nikdo už hnutí ANO nepřipomíná slib Andreje Babiše, že hotel se má prodat. Což je mimochodem zcela správné – stát, který neváhal privatizovat i strategické podniky, nemá co vlastnit prodělávající hotel.

Ale vyčleněných 580 milionů z našich daní na opravu hotelu je už hezká částka a byla by škoda, kdyby si na ni straničtí sponzoři nesáhli. Takže místo prodeje logicky rekonstrukce.

Ochrana přírody bez zájmu

Už několikrát jsem tu kritizoval obsesi klimatem a Gretou Thunberg, aniž by probíhala jakákoliv debata o reálných opatření, které přijímá či by mělo přijmou Česko. Expertů na uhlíkovou neutralitu je v Česko 11 milionů, ale ni slovo v médiích nepadlo například o velmi důležitém vnitrostátním plánu energetiky a klimatu nebo třeba o miliardách z plánu čisté mobility.

A vesele v tom pokračujeme dál. Na vládu míří Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky pro období 2020 – 2025, který jistě není špatný, ale nejdřív by o něm měla být široká debata, když už tu všichni žijí zelenou debatou. Tak třeba tento návrh se jistě nebude líbit všem: „Kromě pozitivní motivace by bylo vhodné v ochraně biodiverzity ve větší míře uplatnit nástroje restriktivního charakteru (například zavedení odvodů za nepříznivé zásahy do přírody).“ Konkrétní debata však nulová.

Zákonů, které ovlivňují naši zelenou politiku, je ale samozřejmě mnohem více. Na vládu jde také třeba novela zákona o ekologickém zemědělství, které je nyní naprosto nefunkční byrokratický paskvil, přitom by norma měla být co nejvstřícnější. A když člověk zjistí, že vznikne zase jen další registr ekologicky chovaných zvířat, tak přestane doufat ve zlepšení.

Všechny tyto normy by měly být konkrétním obsahem celé té naší vypjaté abstraktní zelené debaty, ale nejsou. Bohužel.

Čtěte Prokopa

A nyní povinná četba. Sociolog Dan Prokop vydal výbornou knížku Slepé skvrny, o chudobě, vzdělávání a mnohém dalším.

Proč výborná: z české veřejné debaty – a především z médií – se vytratila vyargumentovaná a konzistentní pozice k čemukoliv, vládne jen emoce. To Prokop programově odmítá, vyzbrojen baterií dat a studií nejdříve potřebuje diagnózu, než navrhuje léčbu. Takto debatovat umí v Česku ve veřejné sféře už málokdo.Nic na mém obdivu ke knize nemění, že zdaleka ne se vším souhlasím, respektive často podle mě jde až o „druhé dobré řešení“, od tvrdé progrese přes sazby až třeba po výrazně vyšší základní slevu na poplatníka. Stejně tak si myslím, že nejde řešit sociální a ekonomické „outliers“, když k tomu není silný modernizační příběh pro střední třídu. Proto jsem třeba 2017 začínal od pár systémových reforem a v rámci nich řešil sociální nespravedlnost.

Jistě se ale stále musí dokola opakovat, jak nesmyslné a kontraproduktivní politiky na ty méně úspěšné nyní - ke škodě všech - dopadají.

Takže ujednáno: kdo si Prokopa nepřečte, toho mažu z odběru newsletteru!

Komentáře: Čtvrtý operátor, Slovensko hledá pevný bod, politické mediální rady a pivo
 

A teď budete platit!

Tady vždy nabízím k podpoře nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.

Vedle pomoci seniorům léčbou či jiným akutním zásahem se snad do centra pozornosti dostane i pomoc seniorům s prostým trávením volného času, často osamělým, a s orientací v měnícím se světě. Je dobře, že se tomu už některé neziskovky věnují. Můžete s tím pomoct.  

Přihlaste si odběr newsletteru, kdo ještě nemá. Děkuji za reakce. A doporučujte dál, pokud vám obsah přijde smysluplný.

Tak zase za týden.