Po Postráneckém Kaucký

Můj kritický komentář o pěti letech služebního zákona na počátku roku vzbudil menší polemiku.
Kdo mi tehdy tvrdil, že služební zákon není přeci jen takový paskvil, tak ten ať se přesvědčí nyní. Náměstek ministra vnitra pro státní službu Josef Postránecký po pěti letech končí a chce na místo podřízeného (!), tedy státního tajemníka na ministerstvu vnitra. Co může být lepší důkaz, že se snaha o samostatnost českého úřednictva zcela nepovedla a i kvalitního člověka jako je Postránecký už nebaví dělat stafáž k demontáži toho, co ještě z nezávislosti byrokracie zbylo.

Podle mých informací se na post nejvyššího úředníka přihlásí Jiří Kaucký, který je právě na postu státního tajemníka vnitra, kam chce Postránecký.

Dobrá zpráva to není v žádném případě. Postránecký opravdu z počátku o nezávislost úřednictva usiloval, později jeho elán vyhasl a nyní už odkývává i naprosto nepřijatelné nápady premiéra, třeba aby všichni náměstci byli zas političtí. S někdejším dlouholetým členem ODS (1996-2014) Kauckým se nedá ale očekávat ani náznak vzepětí proti aktuálnímu politickému nátlaku, jen konformní kývání.

Právnička Šárka Homfray zde před časem přála státní službě „důstojný kariérní řád“ a „vzájemnou důvěru jednotlivých článků státní správy“.

Tak tato vidina mizí čím dál rychleji v dáli.

Hypoteční Kremlík

Už několikrát jsem se tu věnoval majetkovým poměrům divoce odejitého ministra dopravy Vladimíra Kremlíka. Jeho soukromí je svaté, ale když létají milióny okolo člena vlády, který se zamotal do úplatku, tak už to soukromé není.

Již jsem popsal, jak Kremlík odcházel z ministerstva obtěžkán hypotékami a přesto si k tomu ještě koupil byt od Rusů za 14 miliónů a půlku složil na dřevo.

Tak pokračování. Z centrálního registru informací vyplývá, jak to nyní finančně má.

Nová hypotéka za 7,1 milionu, k tomu staré hypotéky za 2 a 2,4 milionu. K tomu ovšem nová smlouva o zápůjčce peněz pro účely pořízení bytu na 8,6 milionu od Vladimíra a Věry Kremlíkových.

Aktuální příběh tedy zní: zatímco roky Kremlík splácel raději peníze bance než své movité rodině, tak po rozvodu do začátku s novou partnerkou mu rodina hned nabídla skoro devět milionů, aby si koupil byt na Strahově s hypotékou jen na půlku nemovitosti, i když má další nesplacené závazky.

No, nevím...

Sysel utíká před miliardáři

Proč při výstupu ze stanice pražského metra Letňany vidíte to, co vidíte – tedy pole a pár autobusů -, má několik důvodů. Špatně vyprojektované metro, spory o pozemky, ale svojí troškou přispěl i sysel, který se zde usídlil a blokoval výstavbu.

Nyní před vizemi hned dvou miliardářů ale raději vyklidil pole. Doslova. Petr Kellner už vlastní několik let jediné pražské letiště na metru, které získal v rámci spletitých byznysových vyrovnání s Petrem Speychalem. Nemohl ale na letišti stavět, ani ho jinak rozvíjet, protože tam byla kolonie zmiňovaných syslů.

Že Kellner ale vždy dokáže něco vymyslet, dokázal koncerty Rolling Stones a dalšími velkoakcemi. To byla ale jen ouvertura. Nyní jeho firmy podaly žádost o změnu územního plánu, protože syslové jsou pryč, a chce začít co nejdříve stavět.

A nemusí to být obyčejný developerský projekt. Může být brzo vykládaný zlatem. Hned vedle má vyrůst Babišova vysněná vládní čtvrť. Že může pomoct PPF, jsem už psal.

Kvůli při s Prahou Babiš hledal i jiná místa pro svůj betonový politický pomník, ale nakonec se vrátil k této lokalitě a chce se s Prahou dohodnout. Což by vyhovovalo oběma nejmocnějším miliardářům (a ještě by tomu zatleskal další nedaleký soused Pavel Sehnal, který provozuje tamní výstaviště, developerskou stranu ODA a ještě tam místostarostuje).

Pokud by se zde tedy vládní čtvrť začala stavět, byty v blízkosti kompletní státní správy by byly cenou srovnatelné s Václavským náměstím. Tedy nic pro sysly...

Volný kontra Okamura konta Klaus

Renegáti z SPD Tomia Okamury to stále ještě nevzdávají. Poslanec Lubomír Volný si registroval nové logo svého hnutí Jednotní – alternativa pro patrioty. Zjevně se ještě nechce opustit politiku a spolu s dalšími dvěma odpadlíky od SPD se pokusit získat nějaké hlasy v odboji proti uprchlíkům, Bruselu, menšinám, neomarxismu atd.

Přestože styl Volného patří k tomu nejošklivějšímu v české politice, držme mu palce. Už nyní Okamura ztrácí na úkor Trikolóry Václava Klause mladšího. Ten se ale rozhodl pro umírněnější slovník. Dryáčnicky to na SPD může zkusit právě Volný (a ještě k tomu dokola rozviřovat veškeré informace o finančních machinacích Okamury).

Pokud se vše podaří, vrátíme se snad někam do roku 2016, kdy po třech procentech preferencí měl Úsvit, nová Okamurova formace SPD a něco bral i Konvičkův Blok proti islamizaci.

Pokud Klaus a Volný tedy zaberou a rozředí si hlasy do několika čtyřprocentních stran, třeba se do sněmovny nedostane nakonec ani Okamura, ani Klaus, ani Volný.

Což by bylo ideální.

Klausovo procento

Když už jsme u Klause. Ten se rozhodl formou neúspěšně předložených zákonů sepsat svůj program pro sněmovní volby. Zaperlil již návrhem na zrušení ombudsmana, ale zákon napsal tak mizerně, že by vyhrál soutěž o právnický zmetek roku.

Nyní se pustil do něčeho podstatnějšího. Navrhuje asignaci jednoho procenta hrubé mzdy na starobní či invalidní důchod blízké osoby. Zároveň by tento příspěvek byl odečitatelnou položkou od daní z příjmů.

Opět je to sepsáno horkou jehlou a kraluje tomu ukradená tabulka mezd od ČTK, ale to není podstatné.

Podstatnější je, že je to není šťastné řešení. Bez další pobídky by procento hrubé mzdy vyváděli pravděpodobně bohatší a vzdělanější, odhad nákladů dvě až tři miliardy na poníženém inkasu daní je velmi při zemi.

A pak je tu druhý důvod. Asignace Česko potřebuje, ale po mém soudu ne na důchody, ale sociální služby jako celek. V knížce Jak probudit Česko navrhuji asignaci ve prospěch vybraných škol, nemocnic či domovů seniorů, slibuji si od toho větší starost o sociální služby a podporu zájmu o okolí, v čemž jsme podle různých statistik úplně nejapatičtější v Evropě.

Německé pojistné je slepá cesta

A když už jsme u sociálních služeb. Zase se vyloupl letitý sen MPSV, aby vzniklo nové připojištění na dlouhodobou péči.

Záměr za jedna. Níže z dat OECD vidíme, že stárnutí české populace nedá zabrat jen zdravotnictví a důchodům, ale i dlouhodobé péči – což jsou všechny možné domovy důchodců, terénní práce, domácí péče atd. Nyní se tváříme, že na to nemusíme nic dávat, ale sociální krize v péči o seniory je už snad naprosto zjevná.

Ne každý dobrý záměr, který to chce řešit, je ale vhodný. Nové pojištění na dlouhodobou péči kdysi pro MPSV dal Deloitte do jedné studie podle vzoru Německa a od té doby to žije po ministerských chodbách. Ale: v Německu je to dost složitý systém dle jednotlivých zemí a hlavně nemají problém jako my: tedy extrémní odvodové zatížení průměrné a podprůměrné mzdy. K už tak horentnímu sociálnímu pojištění není možné přidávat další povinnou rovnou daň.

Jak to vyřešit v rámci velké daňové reformy, jsem zkoušel napsat v knížce Jak probudit Česko, ale tu už jsem tu zmiňoval. Tak jen odkaz na dva roky starý komentář k témuž.

„Ministerstvo proto zvažuje nové pojistné, kde by třetinu platil zaměstnanec a dvě třetiny zaměstnavatel, pracovník by měsíčně zaplatil nějakých 250 korun. Na první pohled to zní lákavě − přímo si pojistit situaci, ve které bude za pár dekád kdekdo. Na druhou stranu je ale potřeba si přiznat negativa. Není to žádné pojistné, ale vlastně další rovná daň. A daňové zatížení práce je v Česku už tak dost vysoké. Takže tudy asi nakonec cesta nepovede, byť třeba v Německu podobný odvod existuje. Je spíše třeba otevřeně hrát s tím, co máme, což jsou daně a odvody na sociální a zdravotní pojistné. A v nich najít čím dál větší porci peněz na dlouhodobou péči spolu s masivním zapojením soukromých zdrojů, tedy česky řečeno − z vlastních kapes. Jiné cesty asi není. Kdo by snad nevěřil, tak jen jedno číslo: zatímco nyní jde na sociální služby nějakých 45 miliard, bez ja­kýchkoliv reforem by to v roce 2050 bylo 580 miliard. A to je konečná. Je tedy už nyní nejvyšší čas chytře kalibrovat náš sociální systém na dobu, která bude ještě opravdu drahá.“

Takhle Marshallův plán ne

Starostové a nezávislí jsou velmi šikovní v PR a tak se jim povedlo médiím prodat návrh na změnu rozpočtového určení krajů na úkor Prahy jako nový Marshallův plán pro chudé regiony.

Jsem ten poslední, kdo by pomoc perifériím nepodporoval. Podle mého ale není důležitá forma (zda to půjde přes kraje či centrum), ale obsah (zde jsem navrhl před lety pár základních opatření)

Starostům jde ale hlavně o formu. Potom, co před lety úspěšně prosadili výhodnější rozpočtové určení pro malé obce, nyní to samé chtějí udělat s kraji. Přes Liberecký kraj, který ovládají, tak navrhují nové přerozdělení silniční daně a spotřební daně z minerálních olejů.

Podle počtu obyvatel a kilometrů silnic nižších tříd by daně změnili rádi tak, aby Středočeskému přibyly dvě miliardy, Jihomoravskému 1,4 miliardy a tak dále až k Praze, která by získala jen 290 milionů. Dohromady by to byla sekera pro stát za devět miliard.

Tohle ale není žádná cílená pomoc perifériím. Je to vlastně pouhé dořešení problematiky péče o silnice nižších tříd, také ne náhodou v tomto počítání nejvíce nezíská žádné pohraničí, ale Středočeský kraj.

Výkop do debaty je to tedy jistě k zatleskání, ale potřebujeme nejprve se shodnout na sadě indikátorů periférií (bude to jen infrastruktura, nebo i podpora škol či podnikání?) a takovým místům v Česku pomoci.

A jestli to půjde přes centrum nebo přes kraj, je celkem jedno.

K čemu je povodí? Ke kupování směnek

Andrej Babiš slavně zakládá Národní rozvojový fond, kam mu banky „povinně dobrovolně“ odlijí miliardy a on jim je bezpracně zúročí.

Bohatě by přitom stačilo sáhnout do rezerv státem ovládaných organizací a nějak smysluplně je investovat na kratší či delší dobu.

Hezkým příkladem je nyní Povodí Ohře. Statní podnik, kde by nikdo žádnou divočinu nečekal. Jenže takový podnik má typicky slušné finanční rezervy. Co s tím? Už roky takový podnik může mít účet u ČNB a z hlediska transparentnosti je to i ideální. Ale nedělá to skoro nikdo, protože ČNB nijak skvěle neúročí. Mnohé dravé finanční skupiny si takové veřejné instituce rády předcházejí, protože se z nich dá získat dost likvidity.

Takže povodí uzavřelo v únoru smlouvu o vkladovém účtu s bonifikací s J&T bankou a zároveň za si koupilo od holandské J&T Private Equity směnku, do které vrazilo sto miliónů...

Tolik námahy vynaložil premiér na to, aby uhnal banky, ale banky ve skutečnosti uhnaly tento stát a speciálně státem ovládané organizace.

Rudý kapitalismus

Ve vypjatých mravních odsudcích o vlivu (post)komunistů na český stát zbývá jen málo času na racionální analýzu, kde vlastně všude se (post)komunisté etablovali a jaký mají reálný vliv. Občas se o tom pokouším psát, naposledy vzbudil jistou polemiku můj text „Ani po 30 letech si Česko neporadí bez normalizačních komunistických kádrů“ (odemykám).
Nicméně to jsou z velké části jen dojmologie. Nyní ovšem trojice Ivlevs, Nikolova a Popova připravili velmi zajímavou studii – jak členství v bývalé státostraně pomohlo k úspěchu v podnikání.

Níže uvádím pozoruhodnou tabulku, jak členství v komunistické straně v jednotlivých regionech východní Evropy mělo vliv na podnikání. Všude je vliv prokazatelný, u Visegrádu je relativně nejmenší. Zároveň se ale ukazuje, že ve Visegrádu, když už se komunisté (či jejich děti) se všemi konexemi do byznysu jednou pustili, tak ho udrželi a prosperují.

Zde se k datům o ekonomické moci rudých dobře hodí výše zmiňovaný můj text, který zkoumá dynamiku Visegrádu, kdy Česko jako by se dlouho vlivu exkomunistů vyhýbalo, ale nyní to dostává do plných a někdejší sen Milouše Jakeše z Červeného Hrádku o generační výměně kádrů se beze zbytku naplňuje - od „pézetkáře“ Babiše a po klan Tomanů, který úspěšně ovládá ministerstvo zemědělství od 80. let dosud.

Komentáře: Porážka v Bruselu a naštvané Slovensko
 

A teď budete platit!

Tady vždy nabízím k podpoře nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt. Tentokrát i s trochou politiky.

Zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem mě z mnoha důvodů netěší, ale bránit mu ve vstupu do úřadu, kam byl demokraticky zvolen, to je mimo mé chápání. Mnohem lepší reakcí mi přijde třeba podpořit projekt Romská stipendia.

Přihlaste si odběr newsletteru, kdo ještě nemá. Děkuji za reakce i za to, že je vás už přes sedm set. 

Tak zase za týden.