Jančík vyměnil Prahu 5 za Vietnam

Obvyklým odkladištěm neúspěšných politiků se v Česku stávají nejrůznější obchodní komory, kde se dotyční snaží zobchodovat zbytky svého vlivu. Takže Jaroslav Tvrdík či Jan Kohout si vyhlédli Čínu (byť jak jsem informoval, tam Tvrdíkovi už bují konkurence), Jan Kavan či Miloš Kužvart mají zase třeba Írán, Michal Hašek vzal za vděk Kazachstánem.

Ale nyní přichází opravdu těžká váha. Někdejší starosta Prahy 5 Milan Jančík si vyhlédl Vietnam.

Přestože tu už působí například zavedená Česko-vietnamská obchodní a průmyslová komora, 7. února byla v rejstříku zapsána i Jančíkova Česko-vietnamská podnikatelská komora.

Jančík je barvitá postavička, o jehož rajón na Praze 5 se zajímali i policisté z protikorupčního a Jančík se nakonec stal toxický i pro ODS a odešel. Návrat do politiky za Konzervativní alianci mu nevyšel, nicméně nikdo nepochybuje, že v zastupitelstvu Prahy 5 má pořád svůj vliv a hlídá si své smlouvy.

Ale nyní ho to táhne zjevně i do teplých krajin. Chce podporovat „rozvoj obchodních vztahů mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou a vytváření základny pro nové vzájemné obchodní příležitosti v těchto zemích“, vyvíjet ve spolku „činnosti směřující k podpoře obchodních vztahů mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou v souladu s účelem spolku a zájmy jeho členů“ a „poskytnout nezbytnou právní, informační podporu pro efektivní komunikaci a dosažení společných cílů pro členy spolku, spolupracující obchodní korporace a podnikající fyzické osoby se statusem podporovatele“. Prostě chce být novým českým styčným důstojníkem pro vietnamský byznys.

Bude nesmírně zajímavé sledovat, který byznys v Česku je tak otrlý a ve Vietnamu tak neinformovaný, aby se nechal reprezentovat panem Jančíkem.

Stoprocentní ne Klausovu procentu

Vyvíjí se i další téma, o kterém jsem tu už psal – iniciativa Václava Klause a hnutí Trikolóra převádět procento z daní z příjmů na důchod osob blízkých a pak si to slevou zase odečíst z daní.

Že je to nepromyšlený a velmi špatně zpracovaný návrh, jsem tu už argumentoval: „Bez další pobídky by procento hrubé mzdy vyváděli pravděpodobně bohatší a vzdělanější, odhad nákladů dvě až tři miliardy na poníženém inkasu daní je velmi při zemi.“

Teď se do toho ovšem opřeli i legislativci jednotlivých rezortů, všichni jsou samozřejmě proti. Je to podobně tragikomické čtení, jako když Klaus chtěl rušit úřad ombudsmana, ale neuměl to sepsat.

Asi nejvíce mě pobavil úředník ministerstva vnitra: „Z gramatického a stylistického hlediska se lze pozastavit nad skloňováním slov či chybnou interpunkcí a nenavazujícím označením odstavců.“ Ale k věci. MPSV počítá už dle očekávání s mnohem reálnějším rozpočtovým nákladem: „Finanční dopad je podhodnocen, neboť údaje uváděné v důvodové zprávě vycházejí z nesprávných předpokladů, zejména o počtu výdělečně aktivních osob. Z údajů o aktuálním počtu důchodců a míry zaměstnanosti a z předpokladu, že důchodci měli v průměru dvě děti, vychází kvalifikovaný odhad finančního dopadu ve výši nejméně cca 6 až 8 mld. Kč, pokud by bylo možno poskytovat příspěvek více blízkým osobám, a ve výši nejméně 5 až 7 mld. Kč, pokud by mohl být příspěvek poskytován jen jedné blízké osobě (návrh zákona je ve vztahu k vymezení blízkých osob nejasný). Vždy však je finanční dopad vyšší, než je uváděno v důvodové zprávě, která vychází z částky jen 2 až 3 mld. Kč.“

Nejbrutálnější je pak legislativec ministerstva spravedlnosti, který vyjmenovává všechny nesmysly, aby pak vše zakončil oprávněným dohadem: „Jsme přesvědčeni, že smyslem předkládaného návrhu by měla být především podpora starobních a invalidních důchodců, a proto považujeme navrhovanou konstrukci, v níž 1 % ze zdanitelných příjmů není současně zastropováno nejvyšší přípustnou měsíčně přispívanou částkou, a dále je možné finanční prostředky zaplacené na příspěvku uplatnit jako slevu na dani (což je institut pro poplatníka velmi výhodný, avšak pro státní pokladnu dosti nevýhodný), spíše za potenciální nástroj daňové optimalizace ze strany osob s vysokými příjmy.“

A to bych i čekal, že byl ten hlavní motiv ekonomického mozkové trustu Trikolóry okolo Markéty Šichtářové u jinak na první pohled zcela nesmyslného návrhu.

Číslo 378 žije

O slovenských volbách se toho napsalo spoustu (myslím, že pořád stojí za přečtení třeba rozhovor s Ivetou Radičovou, který jsem přivezl z Bratislavy, nebo tento pokus se ze slovenské zkušenosti poučit v Česku).

Ale to, co nejvíce zajímalo českého premiéra, nikde nebylo. Už před volbami jsem tu psal, že Andrej Babiš, jehož mateřský Agrofert mohutně na Slovensku podniká, bude sledovat především výkon kandidáta 31 na kandidátce Smeru. Tam byl umístěn poslanec Maroš Kondrót, který roky pracoval s Babišem v Petrimexu v Bratislavě a má neodolatelný sklon prosazovat poslanecké návrhy, které pomáhají Agrofertu.

Obrovskou nevoli vzbudil svou snahou zmírnit sankce za zatajování vlastníků firem spolupracujících se státem v tamním rejstříku – to je ten rejstřík, ze kterého víme, že Babiš dál je konečným majitelem holdingu. Naposled minulý rok zkoušel prodloužit daňové úlevy firmám takovou změnou, že by na tom vydělalo Duslo, které patří Agrofertu.

Ale protože Peter Pellegrini velmi dobře zvládl kampaň, tak se nakonec Kondrót do Národní rady opět těsně dostal. Přestože získal ze všech zvolených poslanců suveréně nejméně preferenčních hlasů – 378 (pro srovnání Igor Matovič získal 498 tisíc).

Slovenské volby nijak neotřásly ani dalšími pozicemi Agrofertu. Slovenská poľnohospodárska a potravinárska komora má dále předsedu Emila Macha, který je ředitel Agropodniku Trnava a ano, to je už zase Agrofertu.

Teď samozřejmě bude důležité, jak se podaří vytvořit styky s novou vládní elitou, ale nedopadlo to nijak zle – pozoruhodné poslanecké iniciativy mohou dál pokračovat.

Jen ne plošně na ženy

Debata o uzavírání mzdových rozdílů mezi muži a ženami a podpoře slaďování pracovního a rodinného života v Česku byla, je a asi ještě dlouho bude tristní a hlavně neefektivní. Naposledy jsme se o tom mohli přesvědčit při debatě o důchodové reformě, kdy se designuje přilepšení ženám v důchodu, i když příjmový propad nastává primárně při mateřství.

Ale vždy může být ještě hůře. Ministerstvo práce a sociálních věcí si v únoru zadalo velkou studii u Deloittů, aby sepsali „Analýzu makroekonomických dopadů Gender Pay Gap v ČR“. Sice takových studií už není málo a věnuje se jim mnohé akademické pracoviště, ale určitě se už 2,5 milionu korun vynaložilo i hůře. A je jistě pozitivní, že veškerá aktuální čísla budou na jedné hromadě. Problém je ale zadání. Deloitti si mají sami vymyslet, jak gender pay gap snížit o čtvrtinu, třetinu či polovinu – to je bez hodnotových vodítek v zadání k ničemu. Podobně jako vymýšlení, jak zvýšit zaměstnanost žen na úroveň mužů - mnohem lepší je zjišťovat, jak vyhladit velké schody v zaměstnanosti dle věkových kategorií.

A konečně nejpozoruhodnější objednávka ekonomické modelace: „Plošné navýšení platů ve feminizovaných odvětvích (např. školství, sociální práce)“. Takže už nebudeme řešit, jak ženám poskytnout svobodnou volbu. My si rovnou určíme „ženská“ odvětví a pak všechny učitelky, sekretářky, prodavačky a uklízečky dostanou přidáno. Inženýrky ne, ty jsou převážně mezi chlapy...

Věřím, že to MPSV myslelo dobře, ale tohle zadání se tedy dost nepovedlo. Navíc není třeba nic vymýšlet, každý ekonom či sociolog s trochou citu pro realitu se shodne, kdo jsou obvyklí podezřelí: dlouhá rodičovská, sleva na manželku a podfinancované veřejné služby. (Shrnutí například zde.)

O pošťácích s panem Kolovratníkem

Ke kauza Batesys jsem uveřejnil komentář, že se poslanci ANO Martin Kolovratník a Pavel Pustějovský nechovali správně – nabídku prázdné schránky bez historie na virtuální adrese a vlastníky schovanými na Kypru nemají co dál posílat k ministrovi. Pana Pustějovského navíc platí podnik Agrofertu a právě onen podnik i měl být v zakázce důležitý. Prostě z mého pohledu takto rozhodně ne.

Nicméně následně se na Twitteru rozvinula zajímavá debata s panem poslancem Kolovratníkem. Myslím, že dokonale ukazuje, jak dnes chápe svou úlohu zákonodárce (a řekl bych, že už to nebude jen v ANO).

MK: Pane Klimeši, zdravím vás. Sice jste mě v příspěvku neoznačil, abych mohl reagovat, přesto se o to pokusím. Příště, až budete volat po rezignaci, tak zkuste, prosím, dát prostor taky druhé straně. Citujete lži a pomluvy, neověřujete si fakta.

DK: Pane poslanče, děkuji za reakci. Pokud si i nadále myslíte, že je v pořádku, abyste ministrovi nosil nabídky firem bez jakékoliv historie a referencí, na virtuální adrese a s anonymními vlastníky na Kypru, pravděpodobně to pořád nechápete. Nebo víte, kdo na tom Kypru je? Zdravím.

MK: Ano, pane Klimeši. Jsem bytostně přesvědčen, že komunikovat se soukr sektorem je jedním z úkolů politiků. Pokud mě někdo osloví s nápadem (a sdělí, že o tom jednal s Kremlíkem - ať si to ověřím), no tak si to jdu ověřit. Že Kremlík o mé osobě lhal, to není moje chyba.

DK: Ne, pane poslanče, tak to opravdu není. Jakmile zjistíte, že jednáte s prázdnou schránkou, tak od toho dáváte okamžitě ruce pryč. Vymýšlením neexistujících referencí na politiky se klasicky předstírá vliv, ale snad víte...

MK: Ale ano, pane Klimeši, tak to opravdu je. PRÁVĚ PROTO, že se ona prázdná schránka odvolávala na ministra, tak považuji za profesionální a správné zeptat se ho a ověřit si to u něj. I vy jste naskočil na lež - a ani jste si to u mě neověřil. Je pro vás tak těžké přiznat chybu?

DK: Strašně se v tom ztrácíte, pane poslanče. Teď tvrdíte, že jste ověřoval prázdnou schránku. Ve vyjádření ale tvrdíte, že Vás ten nápad původně zaujal. Vůbec jste se těch desek neměl dotýkat a když už, rozhodně je neposílat dál. Je pro Vás tak těžké přiznat chybu?

MK: Aha. Že vy stále čtete tweety a ne podklady? Zkuste se, prosím, ještě jednou podívat na můj web. Ano, nabídka mě zaujala. Byl to dopis (dvoustránkový popis nápadu). Nic víc. Opakuji: dnes bych nepostupoval jinak. Ověřit si informace považuji za správné (vy to možná máte jinak).

DK: A právě to, že byste ani dnes nepostupoval jinak, je na tom, pane poslanče, asi to nejsmutnější... Zdravím a ať se daří.

MK: Je to tak. Já si prostě myslím, že je správné podnět ověřit u odpovědné a kompetentní osoby. A pro mě je zase smutné, že i vy zřejmě budete dál šířit komentáře bez znalosti věci a ověření informací. I přesto vás také zdravím.

Jak efektivně pomoci regionům

Doporučená četba pro tento týden je akademický paper Štěpána Mikuly a Marioly Pytlíkové „Air Pollution & Migration: Exploiting a Natural Experiment from the Czech Republic“, který se věnuje migraci za časů zasířených severních Čech v 90. letech.

Ač se to nezdá, je to podle mě hodně relevatní text pro naši současnou debatu, jak efektivně pomoci zaostávajícím regionům. Když se porevoluční vláda rozhodla rychle řešit ekologickou katastrofu v severních Čechách, přidala k tomu i finanční pobídky, aby lidé neodcházeli. A ekonomové nyní právě zkoumali, jak to bylo efektivní. Výsledkem je, že samotné přímé finanční pobídky nepomohly, pokud tam nebyl silný sociální kapitál. Co to znamená: pokud tam bylo dobré vzdělání, slušná nemocnice, sportoviště a kultura, tak tak pobídka měla větší šanci na úspěch a lidé na Mostecku, Chomutovsku či Teplicku spíše zůstali.

Nelze to samozřejmě srovnávat s dneškem, ale je to inspirace, že jen finanční pobídka pro učitele či zubaře, aby šel někam na kraj Karlovarska nebude fungovat (to už i vidíme). Pokud se investice nenapnou i do občanské vybavenosti obcí, těžko tam prostě mladý učitel či lékař odvede svou rodinu a potomci i těch největších starousedlíků dřív nebo později nenasednou na autobus do Prahy.

Komentáře: Lekce ze Slovenska, Babiš versus Frontex a kauza Batesys
 

A teď budete platit!

Tady vždy nabízím k podpoře nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.
Nadace Experientia je především neuvěřitelný příběh manželů Dvořákových. K jejich penězům ale můžete přispět i Vy. O tom, že podpora další vědců bádajících nad antivirotiky, je třeba, asi nyní není nutné nikoho přesvědčovat. 

Přihlaste si odběr newsletteru, kdo ještě nemá. Děkuji za reakce, doporučujte dál, pokud newsletter považujete za zajímavý. 

Tak zase za týden.