Finální verze daňového balíčku
Vláda řeší, jak pokropit ekonomiku po koronaviru desítkami miliard, ale to neznamená, že se ministryně financí Alena Schillerová vzdá svých záměrů za jednotky miliardy.
Mezi rezorty koluje finální verze daňového balíčku pro rok 2021, který mám k dispozici. Něco se už debatuje dlouho, něco vůbec. Tak malý přehled.
Dražší tabák: Opět půjdou nahoru spotřební daně z tabákových výrobků. Od 1. ledna bude pevná částka za cigaretu 1,7 koruny a k tomu 30 procent, nejméně 3,05 koruny. Doutníky 1,98 koruny. Tabák ke kouření 2590 korun za kilo a zahřívané tabákové výrobky 2,59 za gram. Další roky to bude dál narůstat, v roce 2023 se plánuje minimálně 3,36 koruny za cigaretu.
Místní poplatky: Končí absurdita, kdy vzniká místní poplatek každému rodiči z pobytu s malým dítětem v nemocnici. Novela rozšíří vynětí okruhu osob na průvodce hospitalizovaných. „Při hospitalizaci tak předmět poplatku z pobytu nově naplní pouze ty pobyty, které nejsou hrazeny jako zdravotní služba nebo její součást z veřejného zdravotního pojištění. Jde tak o hospitalizaci při příspěvkové lázeňské léčebně rehabilitační péči a při hospitalizaci, která vůbec není hrazena z veřejného zdravotního pojištění (např. hospitalizace cizinců).“
Daň z nemovitých věcí a místní koeficient: Z údajů ministerstva vyplývá, že ve zdaňovacím období 2019 z celkového počtu 6 250 obcí stanovilo místní koeficient méně než 10 % obcí, to je strašně málo. Takže novela dá možnost starostům zatopit obyvatelům jen nějaké části obce: „S ohledem na dosavadní poznatky se proto navrhuje rozšíření pravomoci obcí v této oblasti s možností stanovit místní koeficient také pro jednotlivou část obce. Stanovení místního koeficientu pro obce představuje jak nástroj pro možné zvýšení svého příjmu z daně z nemovitých věcí, tak nástroj pro reflexi místních specifik, například tak obec nemusí místní koeficient stanovit pro část obce, ve které se na rozdíl od ostatních částí obce, projevují výrazně negativní vlivy daného prostředí.“
To je docela zásadní změna.
Příspěvek zaměstnavatele na stravování: O tom se debatuje asi nejvíce. Přesný mechanismus bude tento: „Pro dosažení tohoto cíle je nezbytné zajistit jednotný daňový režim, tj. totožné daňové zvýhodnění pro peněžitý příspěvek, jaké podle stávajícího znění zákona o daních z příjmů platí pro stravenky. Peněžní příspěvek se proto na straně zaměstnance navrhuje osvobodit do výše 70 % horního limitu stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin stanoveného pro zaměstnance odměňovaného platem, na straně zaměstnavatele bude tento nově daňovým výdajem bez omezení.“
Složitější osvobození příjmů z prodeje některých nemovitých věcí: Cílem návrhu je zamezit spekulativnímu pořizování nemovitých věci, kdy poplatník již při koupi nemovité věci počítá s tím, že danou věc po 5 letech výhodně prodá, přičemž tento příjem nezdaní, a to „prodloužením časového testu pro osvobození příjmů z prodeje nemovité věci nebo vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci ze stávajících 5 na 15 let“.
Konec osvobození příjmů plynoucích z dluhopisů vydávaných v zahraničí poplatníky se sídlem v České republice nebo Českou republikou daňovým nerezidentům: Navrhovaná úprava vychází z plného zrušení ustanovení o osvobození pro poplatníky daně z příjmů fyzických i právnických osob, kteří jsou daňovými nerezidenty. „V případě daňových nerezidentů bude jim plynoucí příjem z dluhopisů vydávaných v zahraničí poplatníky se sídlem v České republice nebo Českou republikou zdaněn srážkovou daní“.
Jednodušší oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí: Stát pochopil, že povinnost podávat měsíční oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí je v některých případech nepřiměřeně zatěžující. Takže: „Oznámení o příjmech plynoucích ze zdrojů na území České republiky daňovým nerezidentům, které jsou od daně osvobozené nebo o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice, se podává pouze jednou ročně, a to vždy do konce měsíce ledna za uplynulý kalendářní rok. Zároveň zvyšuje limit, do kterého se tyto příjmy oznamovat nemusí, a to na 300 000 Kč příjmů stejného druhu za kalendářní měsíc.“
Ministerstvo zdůrazňuje, že změny jsou především „kvalitativní“, ale nakonec budou i nemálo kvantitativní za miliardy.
Dopad na veřejné rozpočty se v roce 2021 plánuje plus 2,2 miliardy, na státní rozpočet stejná částka. V roce 2022 to má být mínus 0,6 miliardy na veřejné rozpočty, plus 0,8 miliardy na státní rozpočet.
Nejvýznamnější změnou by byl stravenkový paušál za mínus 2,6 miliardy a plus 2,2 miliardy za tabák, na krabičku cigaret to je plus 3 až 4 koruny.
|
|
Protikorupční Marie Benešová
Proti ministryni spravedlnosti Marii Benešové se sice pořádají demonstrace, ale ona je spokojená. Alespoň soudě dle předložené zprávy o pokroku v boji s korupcí za minulý rok, který brzo přijde na vládu a který mám k dispozici.
Přestože mnohé normy jsou rozvalené, případně zamrzlé jako novela zákona o státním zastupitelství, Benešová má ve zprávě odfajfkováno skoro vše.
Je prakticky zničený služební zákon a nikdo neví, kde končí stát a kde začíná holding, ale v oddílu „výkonná a nezávislá exekutiva“ je plněno prý vše na výtečnou.
Aktuálně vidíme, jak stát dokáže informovat své obyvatele, ale v sekci „transparentnost a otevřený přístup k informacím“ je také prý splněno prakticky vše.
A i když nyní státu chybí skoro vše a potřebné testy místo státu tak musí dělat i firma z holdingu premiéra, „hospodárné nakládání s majetkem státu“ je také na výtečnou.
V prostředí potlačování mnohých osobních i skupinových práv je odfajfkována i sekce „rozvoj občanské společnosti“.
Tak už se těším na další zprávu zase za rok.
|
|
Jízdní řád eurofondů
Na vládu jde hodně důležitý časový rozpis, jak se dostat k europenězům po roce 2020. Aby vše klaplo, je třeba dobře časově naplánovat takzvanou dohodu o partnerství a schválení nových operačních programů (o jejich obsahu se nebavme, kritiky už tady bylo dost).
A podle nového materiálu máme už dost co dělat, problém je i stále politický boj o víceletý plán. „Tyto procesy mezi schválením Víceletého finančního rámce a možným schválením Dohody o partnerství ze strany Evropské komise zaberou přibližně 13–15 měsíců, mezi schválením VFR a schválením posledních OP ze strany EK až 16–20 měsíců,“ předpokládá zpráva.
Velkým problémem ale je, že my sami ještě nemáme pro budoucí eurofondy splněné veškeré podmínky: „K únoru 2020 bylo z 19 základních podmínek 8 vykázaných jako splněných, 7 jako částečně splněných a 4 základní podmínky jako nesplněné.“
Podle českých úředníků zatím není možné do byrokratického stroje zapracovat Fond spravedlivé transformace určený na klimatickou neutralitu. A problém opět není jen v Bruselu: „Za mimořádně problematický považujeme koncept přípravy plánů spravedlivé územní transformace pro dotčené kraje (Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský),“ píše se v dokumentu.
Zásadní jsou v tuto chvíli navržené alokace pro jednotlivé operační programy pro programové období 2021–2027.
Nejbohatší by měla být doprava - 2 831 338 378 € (72,6 mld. Kč), dále regionální program IROP 2 820 683 561 € (72,3 mld. Kč), dále průmysl („Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost“) 2 788 282 942 € (71,5 mld. Kč), životní prostředí 1 964 428 729 € (50,4 mld. Kč), školství („Jan Amos Komenský“) 1 596 603 902 € (40,9 mld. Kč) a zaměstnanost 1 123 264 800 € (28,8 mld. Kč).
A ještě jedna důležitá věc, o které se skoro vůbec nebavíme: Mnoho regionů už nedosáhne tak snadno na dotace, protože už nejsou méně rozvinuté, ale takzvané přechodové. Do této kategorie, kdy na dotace potřebujete delší ruku, se dostaly kraje či svazky krajů Střední Čechy, Jihozápad a Jihovýchod.
K budoucnosti eurofondů doporučuji i záznam nedávné konference Prosperující Česko.
|
|
Agabsy čeká na svůj hvězdný okamžik
Koronavir je sice vážná věc a pan premiér k tomu pořádá každou hodinu tiskovku, ale to neznamená, že zapomíná na svůj byznys. Na vládu jde nová evidence skutečných majitelů firem, která by umožnila se Andreji Babišovi dál schovávat za svěřenské fondy.
Ale to není jediná příprava holdingu. Na počátku března si premiér našel čas zajít do chodovské kanceláře v Praze za notářem Svatoplukem Procházkou a změnit to málo, co mu oficiálně patří.
O vzniku firmy Agabsy jsem kdysi dávno v roce 2016 informoval s tím, že by to mohl být vehikl, jak naplní Andrej Babiš tehdy zánovní lex Babiš. Nakonec se Babiš rozhodl pro svěřenský fond. To byla cesta odvážná, pár let to fungovalo, ale nyní je tato varianta zjevně u konce s dechem.
A tak přichází čas pro Agabsy, tedy zkratku Agrofert, Andrej Babiš, Synbiol. Vedení firmy bylo kompletně odvoláno, včetně Moniky Babišové, od které se premiér potřebuje odstřihnout. Změněny byly stanovy, firmu ovládá nyní 20 kusů kmenových akcií na jméno. Do čela se postavil už jen dvorní právník Alexej Bílek, dozorčí radu povede jen Petra Procházková.
Tahle firma bez jakékoliv smysluplné činnosti ještě pravděpodobně udělá pěknou kariéru.
|
|
Komentář Jana Bittnera: Kde hledat společnou řeč o genderových nerovnostech?
Minulý týden jsem se pozastavil nad smysluplností zadání nové zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí na analýzu makroekonomických dopadů gender pay gapu v České republice. Komentářem reaguje Jan Bittner z MPSV. Děkuji!
Nerovnosti žen a mužů jsou v Česku, řečeno diplomaticky, hodny zájmu Ministerstva práce a sociálních věcí. Pětinový „gap“ nás staví každoročně na stupně smutných vítězů v rámci EU. Statistik, které nás na nás vrhají špatné světlo lze přitom vyjmenovat více. S patnáctiprocentním gender employment gapem souvisí tzv. trest za mateřství v podobě nižší zaměstnanosti s dítětem - ten je u nás po Turecku a Číně nejvyšší ve vyspělém světě. Česko je také jednou ze zemí, kde mají ženy tristní zastoupení v parlamentu (cca pětinové) i na manažerských pozicích v byznysu (29%), a to navzdory skutečnosti, že je jich v populaci více než mužů.
Mohl bych dále vyjmenovat desítky doporučení, jak se s tímto problémem vypořádat. O nich se již napsaly kilometry odborných textů. Háček je ovšem v samotném vnímání problému. Jen asi dvě třetiny české veřejnosti považují nerovné odměňování za vážný problém, přičemž tento názor převažuje mezi ženami (80 % oproti jen 56 % mezi muži).
Namísto racionální diskuse se navíc téma genderových nerovností musí brodit se v zákopech kulturní války, ve které má každý svůj neochvějný názor. Pro některé jsou kvóty nebo gender mainstreaming sprostá slova, jiní jsou připraveni zvýhodňovat ženy na pracovním trhu nebo zavést daň na muže. Jeden postoj mají ale všichni společný – nechtějí vyhazovat peníze z okna.
Kolik nás stojí nerovnost?
Zahraniční studie naznačují, že genderové nerovnosti negativně dopadají na ekonomiku jako celek – na ekonomický růst, produktivitu práce, příjmy státního rozpočtu apod. Proto si MPSV zadalo studii o makroekonomických dopadech gender pay gapu v České republice. Takovou studii u nás doposud nikdo nevypracoval.
Teoretickou zahraniční inspirací je metodologie evropské agentury EIGE, která ke zkoumání dopadů nerovností přistupuje prostřednictvím umělých scénářů. S jejich pomocí lze modelovat „alternativní světy“, ve kterých by např. neexistovala nerovnost ve vzdělání, v aktivitě na trhu práce nebo v odměňování. Nejedná se tedy o cíle, kterých by chtěli „sociální inženýři“ ze dne na den dosáhnout. Jde o ekonomicko-statistické metody, jak odhadnout společenské náklady různých nerovností mezi muži a ženami. Cenu, kterou platíme všichni v podobě efektivity hospodářství a která se promítá i do výše mezd a zisků.
Nejdříve se ptejme „proč?“, až potom „jak?“
Účelem zakázky není zjistit, jak dosáhnout snížení gender pay gapu. Cílem je vytvořit uprostřed rozbouřené kulturní války společnou půdu a nalézt přesvědčivé důvody pro realizaci takových opatření. Diskuse o způsobech řešení i o „obvyklých podezřelých“ (podfinancované veřejné služby či sleva na manželku) nikam nepovedou, dokud nebude existovat elementární shoda na tom základním: že tu máme problém.
Ano, můžeme se donekonečna hádat, zda jsou nerovnosti v odměňování moc vysoké, zda je máme případně řešit a jak. Nerovnosti zatím ale budou přetrvávat, přičemž naše ekonomika bude přicházet ročně klidně o desítky až stovky miliard. Analýza ministerstva by nám měla umožnit přistoupit k problému s chladnější hlavou a hledat odpověď na otázku, zda a kolik jsme ochotni za zachování nerovného statu quo zaplatit. A následně se rozhodnout, jestli nám to stojí za to.
Analýza vzniká v rámci pětiletého projektu věnovaného velkému rozdílu v odměňování žen a mužů, dosud státem systematicky neřešeného. Vše o něm je k nalezení na www.rovnaodmena.cz. Analýza byla předmětem veřejné soutěže, kterou vyhrála nejlepší nabídkou společnost Deloitte.
|
|
Komentáře: Gigawatty, Starostové, mediální radní a Počerady
Konec zeleného tlachání. Je čas se rozhodnout, jak dál s energetikou. Nezní to ani trochu přitažlivě a nebudí to ani zdaleka takové emoce jako Greta. Je to ale jediná debata, která má reálnou šanci něco opravdu změnit. Začněme se tedy už konečně bavit o gigawattech, agrovoltaice a energetických úsporách.
Čas na vdavky, Starostové. To vy musíte začít integraci opozice. Spojování sil demokratické opozice je jako yetti – všichni o něm mluví, ale nikdo ho zatím neviděl. A jestli ho někdo může objevit, jsou to Starostové, kteří jsou přijatelní pro každého.
Definitivní diskreditace mediálních rad. Potřebujeme transparentnost místo kádrování. Poslanec Stanislav Berkovec svou hloupostí odkryl, jak se reálně vybírají mediální rady. Děkujeme. Snad už nikdo nepochybuje, že takto dál volit radní nelze.
Modernizací do minulosti. Cpát miliardy do Počerad je špatná investice. Na příkladě Počerad vidíme, že zbytky zisků ze špinavé energetiky mají být privatizovány, zatímco nemalé náklady na zelenou politiku mají být pak uvaleny na celou společnost.
|
|
A teď budete platit!
Tady vždy nabízím k podpoře nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.
Nyní potřebují podporu především senioři, takže je finančně můžete podpořit přes Život 90 nebo se zapojit jako dobrovolník (pokud to půjde).
|
|
Přihlaste si odběr newsletteru, kdo ještě nemá. Děkuji za reakce, doporučujte dál, pokud newsletter považujete za zajímavý.
Tak zase za týden a hlavně všem přeji klid a optimismus.
|
|
|
|
