Co všechno chce ČNB vlastně nakupovat?

Pro koronavirus, který ochromil republiku, nevidíme skoro nic jiného. Přitom se v jeho stínu děje tolik podstatného. Snaha České národní banky o značné rozšíření pravomocí by byla za jiných okolností tématem číslo jedna, nyní jen probublala. Vláda odklepla možnost pro ČNB nakupovat přes banky neomezeně státní dluh, poslanci se na poslední chvíli postavili na odpor a nyní probíhá vyjednávání emisarů ČNB se zákonodárci. Proč si zasluhuje úprava podrobnější debatu, jsem už psal.

Jen krátce z argumentace ČNB: „Stávající znění zákona o ČNB se jeví jako příliš restriktivní, když například omezuje splatnost operací ČNB s bankami na tři měsíce a předpokládá, že centrální banka usměrňuje fungování pouze na peněžním trhu, tedy na trhu s instrumenty se splatností do jednoho roku. Navrhovaná změna má za cíl tento stav odstranit. K bezproblémovému provádění měnové politiky je žádoucí, aby ČNB bylo umožněno obchodovat s širším spektrem aktiv než doposud, a současně s širším okruhem subjektů na finančním trhu, nikoli pouze s bankami, pobočkami zahraničních bank a spořitelními a úvěrními družstvy. Okruh aktiv, který doposud tvořily pouze vybrané směnky, státní dluhopisy, cenné papíry se státní zárukou a cenné papíry na peněžním trhu, tj. se splatností do jednoho roku, zlato a devizové hodnoty, se rozšiřuje na všechny investiční nástroje, drahé kovy, pohledávky a další aktiva. Okruh subjektů se rozšiřuje na všechny subjekty působící na finančním trhu, tj. např. o pojišťovny, obchodníky s cennými papíry, investiční fondy a další subjekty podnikající na kapitálovém trhu.“

To tedy není otázka jen státních dluhopisů, což je z hlediska měnové politiky určitý Rubikon (který ovšem už mnoho centrálních bank překročilo), ale i otázka, zda za přijatelné k nákupu nebudou považovány třeba časem i dluhopisy mnohých finančních skupin hledajících přijatelné úvěrování. Prostě je to celé velmi gumové.

Řešením by mohla být výrazně vyšší transparentnost nákupů centrální banky s různými omezeními. To si ovšem ČNB zjevně nepřeje: „Dále se navrhuje v zájmu transparentnosti zákona uvést výčet typických a nejčastěji prováděných tradičních druhů bankovních obchodů. Ačkoli formulace pokrývá široké spektrum možných obchodů na finančním trhu, nelze zejména do budoucna vyloučit ani jiné formy transakcí a jejich účastníky. Tudíž je nutno tento výčet koncipovat jako demonstrativní a nikoliv taxativní.“

Agabsy definitivně bez Babišové

Ve stínu koronaviru také Andrej Babiš dokončuje jednu z nejzajímavějších byznysových změn. Už jsem informoval, že jeho firma Agabsy (jedna z mála, ke které se skutečně hlásí) se probouzí k životu.

Nyní je to už zapsané i v rejstříku. Vyhodil představenstvo a dozorčí radu včetně své ženy (u které už je jasné, že opravdu již nemůže za žádných okolností figurovat v jeho byznysu) a nechal firmu jen Alexeji Bílkovi a Petře Procházkové. Babiš sám si ponechal 20 akcií, kterými firmu ovládá.

Proč zrovna nyní měnit ničím nepodstatnou firmu bez aktivit? Že by nastal příhodný čas definitivně dořešit střet zájmů?

Čižinský jde na to

Neschopnost vlády koordinovaně a včas zareagovat na pandemii dostala premiéra do jedné z politicky nejhorších situací. Ale opozice ho jako vždy trumfla – neschopnost najít vyvážený přístup k ministrům, neustálé kraválové výzvy k odstoupení plus neschopnost nabídnout svůj uvěřitelný reformní plán přivedly kabinet místo k nejnižší k nejvyšší popularitě (83 procent dle STEM).

A politik mnoha rolí Jan Čižinský se tak zjevně rozhodl, že přišel jeho čas. Svoji iniciativu 3000 statečných si nechal v březnu zaregistrovat jako spolek. „Účelem Spolku je přispět ke změně České republiky k lepšímu. Vracet do společnosti hodnoty slušnosti, spravedlnosti, úcty, vzájemné důvěry, víry v budoucnost a odvahy pomoci k lepší politické situaci v zemi. Cílem Spolku je posilovat občanskou společnost a její zájem o politiku, aktivizovat dobrovolníky a hledat nové poctivé lidi do politiky.“

Jakkoliv jeho iniciativa je stále hodně na vodě, vedle výkonů současné opozice se jistě dá vyrůst alespoň na pět procent. A už se sbíhají i první peníze – například 40 tisíc od podnikatele Martina Hausenblase.

Do zdravotnictví 3,5 miliardy. Pro začátek

Nebýt koronaviru, také by se jistě už strhla hádka o záměr státu navýšit platbu za státního pojištěnce, tedy za studenty či důchodce. Takových pojištěnců je (na evropské poměry extrémní podíl) šest milionů. Ministr Adam Vojtěch chce nařízením vlády zvýšit platbu ze současných 1 067 korun na 1 117 korun: „S účinností od počátku roku 2021 navrhuje navýšení vyměřovacího základu pro platbu státu za tzv. státní pojištěnce na 8 274 Kč. Výsledná měsíční částka pojistného za jednoho státního pojištěnce by tedy činila 1 117 Kč a celkové meziroční navýšení odvodu pojistného za tuto skupinu by činilo 3,5 miliardy korun.“

O takovou částku by jistě normálně vznikla tahanice, ale asi nevznikne. Vzhledem ke krizi je pravděpodobné, že se stát celý zdravotní systém bude sanovat právě přes tuto platbu a razantně ji navýší. To už mi ostatně v rozhovoru odhadl i zdravotnický expert Pavel Hroboň: „Velmi pravděpodobně se dostaneme do situace, kdy bude muset stát navyšovat pojistné platby za ekonomicky neaktivní občany.“

Klima? Nezájem

Koronavirus také z debaty zcela vymazal klima. Což je chyba. V médiích není jediný text, že se právě teď rozjela jedna z nejdůležitějších unijních iniciativ, kdy se různí hráči mohou vyjádřit k chystané legislativě.

A málokdy se lze těmito konzultací vyjádřit k něčemu tak přelomovému. EU si vytkla za cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Za tímto účelem navrhne snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 50 % až 55 % pro rok 2030 oproti úrovním z roku 1990.

V podnětech se už množí podporující i odmítavé reakce z byznysových, společenských či klimatických organizací z Německa, Francie, Itálie či Beneluxu. Z Česka nic, naší specialitou je přeci si stěžovat, až když je rozhodnuto.

K problému přidávám pozoruhodný obrázek Economistu, jak se změnily teploty zim oproti průměru z 50. až 80. let.

Goldmani na Nově

A drobnost z byznysu. Kvůli koronaviru úplně z debaty vyšuměl i prodej Novy, respektive Central European Media Enterprises. Ono tedy ani předtím kvůli poděšení z Petra Kellnera tu nebylo příliš zmínek, kdo se na obchodě z minoritářů chce přiživit. Už jsem popisoval nákupy BlackRocku.

Nyní se na 2,5 procenta vyhoupl i Goldman Sachs Group. Asi tip z Hospodářské komory.

Všechno je dnes Covid

Bylo jen otázkou času, kdy se firmy pokusí opanovat nový trh s čímkoliv, co souvisí s koronavirem. Tak třeba likérka Fruko-Schulz si pokouší registrovat na čistící prostředky ochrannou známku Proti-Covid. No, nevím. Mýdlo Antichřipka taky není a je to tak asi dobře.

Ale chápu, že to marketingové ředitele pokouší. Minule jsem tu ukazoval graf, jak v médiích narostly zmínky o koronaviru, zde to je globálně (ten světový nárůst vyhledávání stanného práva je znervózňující).

Komentář Zuzany Fišerové: Jaký je krizový recept na insolvence?

V české debatě o krizi zatím trestuhodně chybí příspěvek (nejen) právníků, jak rychle změnit insolvenční právo. Nepochybně přijde vlna úpadků a jediný seriózní rozbor jsem četl zatím od Tomáše Richtera pro think-tank IDEA. Protože ta debata ale nepočká a až nás zavalí vlna firemních úpadků, už bude pozdě, tak jsem poprosil o další příspěvek do debaty ekonomku Zuzanu Fišerovou, která se tématu odborně věnuje. Děkuji! 

V prvé řadě bych upozornila, že ekonomické dopady souvisí se zásahy státu a s rozhodnutími, které vláda, potažmo krizový štáb, učinily. Proto bych řešení pro odvrácení hrozby insolvenční vlny hledala opět v pomoci od státu a snažila se nepřenášet problémy na věřitele. Pokud totiž nyní věřiteli přikážeme, aby počkal na splacení své pohledávky, můžeme uvrhnout do insolvence jeho samotného, čili vznikne riziko druhotné platební neschopnosti. Vláda chystá v koordinaci s bankami na půl roku plošné pozastavení splácení hypoték, spotřebitelských úvěrů i úvěrů podnikatelů, leč věřiteli nejsou jen banky nebo mimobankovní půjčovatelé, ale i poskytovatelé služeb, prodejci, společenstva bytových jednotek a další. Mimochodem, velký podíl na pohledávkách v insolvenčních řízení má samotný stát, který přihlašuje pohledávky ze zdravotního pojištění, sociálních odvodů a daní, včetně penále. Zde bych hledala prvotní řešení pro zmírnění situace lidí a podniků v dluhových pastech.
Samozřejmě je chvályhodné, když finančně silní věřitelé vyjdou svým dlužníkům vstříc a umožní odklad splátek. Nicméně nesmíme zapomínat na to, že jednatelé firem se musí chovat jako řádní hospodáři a jednoduše se nemohou rozhodnout, že pohledávky firmy, kterou řídí, vymáhat nebudou. S vymáháním pohledávek navíc souvisí možnost vytvoření opravných položek nebo daňových úlev, což se zase promítne na chodu dané firmy. Soukromé subjekty tedy nemají rozhodování o případném odpuštění dluhů za svými dlužníky vůbec jednoduché.

Doporučuji, aby se nejdříve vedla debata na odborné úrovni a nevolila se žádná populistická řešení. Úvěrový trh je citlivý a jakékoliv nesystémové řešení nebo zásahy by mohly znamenat ve finále zhoršení postavení dlužníků. Pokud věřitel nemá důvěru v dobytnost své pohledávky, pak volí i jiné formy zajištění své pohledávky, například formou zajištění nemovitostí. Nebo prostě přestane půjčovat. Ideální by byla debata odborníků z ministerstva spravedlnosti, zástupci věřitelů a nemělo by se zapomínat ani na názor insolvenčních správců a exekutorů, kteří jsou v přímém kontaktu s dlužníky i s věřiteli.

A jaká řešení lze využít? Nejprve k problémům lidí v oddlužení:

Pro oddlužení fyzických osob, která běží od 1.6.2019, je možné využít nově zavedený institut Přerušení průběhu oddlužení (§ 412b odst. 1 až 4 IZ), neboli oddechový čas (time out). Tento institut dává soudu diskreci rozhodnout o přerušení průběhu řízení až na 1 rok, a to jen z důležitých důvodů a zároveň na návrh dlužníka nebo insolvenčního správce. Doporučila bych v současné situaci tento institut vztáhnout i pro oddlužení schválená před insolvenční novelou. Obecně pro splnění oddlužení platí nutnost splatit alespoň 30% přihlášených nezajištěných pohledávek. Zákon připouští, že dlužník na třicetiprocentní hranici nemusí dosáhnout, v takovém případě odpuštění dluhů není automatické, ale o jednotlivých případech rozhoduje soud. Lze očekávat, že výpadky plnění v oddlužení během koronavirové epidemie budou soudy zohledňovat a dlužníkům po skončení splátkového kalendáře dluhy odpouštět.

Pro řešení hrozby platební neschopnosti bych nejprve ráda viděla ústupky státu, coby jednoho z největších věřitelů. Tedy nejen pomoc obyvatelům, firmám a živnostníkům ve formě půjček či dotací nebo úlev, ale především určitá vstřícnost státu coby věřitele vůči svým dlužníkům. Tedy těm, kteří dluží na zdravotním, sociálním, daních. Alespoň narůstající penále by se mohlo zastavit nebo nějakou formou zmrazit. Zkrátka, než stát začne vyžadovat po věřitelích, aby nevymáhali své pohledávky, měl by si zamést před vlastním prahem. Myšlenka na vyhlášení moratoria na vymáhání dluhů a dočasný zákaz podávání insolvenčních návrhů je sice lákavá, ale zároveň je to nebezpečný precedens pro právní stát, kde věřitelé očekávají plnění svých pohledávek, alespoň podle pravidel insolvenčního zákona.

Komentáře: Kreativní destrukce, koupěchtivá Česká národní banka a rozhovory s Hroboněm a Münichem

A teď budete platit!

Tady vždy nabízím k podpoře nějakou podle mě důležitou neziskovku či projekt.
Nepiji, takže ty hektolitry piva z malých pivovarů budete muset vypít vy.

Přihlaste si odběr newsletteru.
Pár lidí k tisícovce odběratelů - nedoporučíte newsletter někomu, abychom se přehoupli přes tu hranici? Díky!

Tak zase za týden a na odreagování sledujte Kulturní karanténu.