|
Ondra na Martinu: Marťo, čím se zabýváš a proč?
Martina: Abych si rovnou přihřála polívčičku, napíšu, že se živím slovy. Pod tou “značkou” píšu jako copywriter / ghostwriter česky a anglicky. Vždycky jsem toužila si dát na web motto: “Jednou přepíšu všechen copy bullshit světa”, ale nikdy jsem na to neměla odvahu, tak to použiju tady. Děkuju. ;)
Ondra na Martinu: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Martina: Mně trvalo strašně dlouho změnit nastavení hlavy z toho, že za něco stojím, jen když pracuju 15 hodin denně, na to, že je potřeba si hlavně plnit sny a práce je prostředek, ne cíl. Hodně to šlo ruku v ruce s objevováním nomádství. Teď po několika letech života z batohu se to denně pořád mění, může to být jednou 4 hodiny, pak zase 10, ale podle mě ten střed je někde okolo 6 hodin s tím, že jsem k dispozici lidem z týmu, i když mám odpracováno, kdyby cokoliv potřebovali.
Ondra na Martinu: Kde bereš inspiraci?
Martina: Zase bych se vrátila k tomu svému brandu. Živím se slovy znamená i to, že jich potřebuju kupu jako inspiraci. Hodně čtu, jak anglicky, tak česky a miluju si vyznačovat v knížkách pasáže, co jsou jazykově zajímavé. Metafory, věci, kde mi padá brada, jak to autor vymyslel / napsal. A pak to jsou samozřejmě cesty. Změna prostředí, nové vjemy, to miluju a myslím, že to moji práci nejvíc ovlivňuje. Slyšela jsem od klientů už na callu třeba i věci jako: “Martino, je vidět, že vám ten Barbados prospívá, z vás se sypou nápady jak nic.” To je strašně fajn, když vidíš, že to funguje.
Ondra na Martinu: Jaké musí mít copywriter znalosti?
Martina: Kromě základu jako je velká slovní zásoba nebo dobrá gramatika (ale já věřím, že všichni copywriteři by měli mít korektora) a stylistika, je to i schopnost podávat věci jednoduše. Když se bavíme o copy, je potřeba sekat, co se dá. S tím já hodně bojuju. I na tomhle rozhovoru vidíš, že se slovy nevím, kdy mám dost. ;) Často jsi vlastně jakoby překladatel a na tom, jak ty slova poskládáš a jak věci dokážeš prodat a vysvětlit, závisí konverze.
Podle mě copywriter musí umět najít jádro pudla, zorientovat se v obrovském množství informací, uklidit si je, vyzobat si to nejdůležitější a na tom stavět. Není to jen o ťukání, to ti řeknou všichni, že něco napíšou, ale musíš znát i marketing, fígle, jak ty věci psát, aby fungovaly.
Kromě toho je to i rozhled, musíš vědět, abys mohl psát, protože často chceš mít v copy oslí můstky, asociace, odkazy nebo fórky. To nebude fungovat bez toho, abys hodně četl a všímal si věcí okolo sebe.
Ondra na Martinu: PC nebo Mac?
Martina: Vím, že každý správný copywriter musí mít do kaváren Mac, já ho měla pár let, ale v Americe jsem přešla zpátky na Windows a “jabko” mi překvapivě vůbec nechybí. A teď čekám ty létající rajčata a kamení. :D
Ondra na Martinu: Kafe nebo čaj?
Martina: Kafe. A chybí mi v otázce víno. Pak by to bylo těsně. :)
Ondra na Martinu: Nejlepší rada, co si dostala?
Martina: Mám jednu vážnou a jednu “míň”. Obě dvě jsou samozřejmě od maminky. Tu srandovní jsem dostala, když jsem byla na prahu puberty a byla jsem celá špatná z toho, že jsem velká a že mě kluci nebudou chtít. Mamka se na mě podívala a říká: “Neboj, ve chvílích, kdy je potřeba, se patřičný orgány k sobě vždycky dostanou, nehledě na vejšku.” Tak tomu se směju doteď. :)
A pak ta vážnější. Jednou jsem mamce něco děsně vysvětlovala, proč mám věci tak a ne jinak, protože přiznejme si, nežiju úplně standardní život, tak mě zastavila a pronesla pro mě další památnou věc: “Mně nemusíš nic vysvětlovat. Jedinej člověk, před kterým se musíš obhajovat a vědět, že je s tím vším oukej, jsi ty sama.” Tak to mi hodně pomohlo, protože podle mě hodně lidí řeší potřebu validace zvenku, ale fakt je, že pokud ty jsi tam, kde chceš být, tak to každému může být dva šumáky a vysvětlovat nemusíš lautr nic.
Ondra na Martinu: Nejlepší rada, co bys dala?
Martina: Nebojte se vlastních zdánlivě “ujetejch” nápadů. Podle mě je máme všichni, ale pak nás buď okolí ušlape, že jsou to blbosti nebo se přesvědčíme sami, že to je přece úplná kravina a nikdy to neuděláme, i když vnitřně víme, že to strašně chceme.
Díky Marťo!
|
