Copy

Tisková zpráva, 20. července 2022
Zahájení bienále Ve věci umění


Začíná druhý ročník pražského bienále Ve věci umění, zaměří se na příběhy zranitelných i traumata minulosti

Na výstavě se představí čtyři desítky umělců a umělkyň z celého světa. Bienále představí nové pohledy na původ současných krizí a způsoby, jak konstruujeme kolektivní identitu. Na výstavě je zastoupeno současné světové umění, které ukazuje, jak můžeme nově číst vlastní historii. Pozornost kurátorů se při výběru děl soustředila na umělecké projevy přehlížených tvůrců. Bienále připravili kurátoři Rado Ištok, Renan Laru-an a Piotr Sikora spolu s týmem tranzit.cz. Kurátorská skupina dlouhodobě spolupracovala s osmi umělci a umělkyněmi, kteří pro výstavu vytvořili nová díla, která budou na výstavě k vidění ve světové premiéře. Bienále bude probíhat ve třech lokacích: v prostorách Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a v Šalounově ateliéru. Kromě výstavy jej tvoří i živý program: performance, komentované prohlídky a diskuse. Výstava bude otevřena až do 23. října a po celou dobu konání je přístupná zdarma. Organizátoři tak chtějí svět umění zpřístupnit všem. Bienále pořádá tranzit.cz ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy.

„Ústřední téma výstavy je lidská zranitelnost. Každý člověk má své slabé místo, své dětské já, vzpomínku na něco bolestného. Někdy takováto zranění vznikají kvůli nespravedlivému uspořádání naší společnosti. Někdy ti nejzranitelnější – děti, lidé žijící na okraji společnosti z nejrůznějších důvodů, nemocní, maminky, které zůstaly samy se svými dětmi, nebo zvířata, ale také věci – nemají v naší společnosti místo, kde by mohli vyprávět svůj příběh. Tato výstava by měla být takovým místem,“ říká k projektu programová ředitelka tranzit.cz Tereza Stejskalová.

Druhý ročník bienále je vyvrcholením dvouletých aktivit organizace tranzit.cz, která v letošním roce slaví dvacáté výročí působení na mezinárodním poli současného umění. „Bienále se rodilo během vleklé pandemie, na pozadí války na Ukrajině a ve stínu ekonomické i klimatické krize. Naše společnost je kontinuálně traumatizována. Chceme dát prostor k přemýšlení o tom, jak se s bolestí a nejistotou potýkali jiní,“ říká Veronika Janatková, ředitelka organizace tranzit.cz. První ročník bienále se uskutečnil v Praze v roce 2020.



Minulost, která nás pronásleduje

„Jak přemýšlet o vztahu násilí a života? Jak můžeme dovolit své zranitelnosti, aby zranitelnou zůstala? Bienále Ve věci umění 2022 zve k objevování různých uměleckých pozic, které kladou tyto navzájem propojené otázky skrze vyjádření různých pocitů, média a další výstupy. Výstava je sborem hlasů, který je někdy harmonický a jindy kakofonický a který hledá cesty, jimiž je možné zpochybnit zažité příběhy o zcela soběstačných hrdinských postavách, jež dokážou vyvinout mimořádné úsilí ke zdolávání nepřízně osudu. Odkud pochází rčení, že co nás nezabije, to nás – a za jakou cenu – posílí? Umění na této výstavě oproti tomu vypráví příběhy o zranitelných tělech a neuspokojivých společenských uspořádáních, jež jsou závislá na jiných a navzájem neoddělitelných tělech, prostředích a infrastrukturách.

Umělecká díla jsme vybírali s ohledem na skutečnost, že si všichni musíme hledat své místo v kontextu různých mocenských dynamik a hierarchií. Výstava začleňuje ‚menšinovou‘ perspektivu dětí, tzv. neprofesionálních umělců a umělkyň, dospělých dětí a introvertních lidí i ‚neplnohodnotnou‘ zkušenost chronicky nemocných, předčasně zemřelých a ‚monstrózních lidí‘ jakožto aktérů, kteří jednají, tvoří a určují významy. Vystavená díla jsou si stejně tak vědoma, že násilnost současných podmínek je zakořeněna v historických traumatech a že za každou soudobou krizí, jakými jsou pandemie či válka, tkví minulost. Někdy – jako na této výstavě – získávají dopady násilí na těla a věci prostřednictvím umění výmluvnější podobu. I když nás učili, že utrpení nás posiluje nebo že trauma lze vyléčit, chceme navrhnout alternativní řešení: pečujme o svá zranitelná místa."


— kurátoři*rky bienále (Rado Ištok, Renan Laru-an, Piotr Sikora a tranzit.cz)


Nové projekty

Osm nových původních projektů vzniklo přímo pro výstavu na základě úzké a kontinuální spolupráce mezi kurátory a kurátorkami a přizvanými umělci a umělkyněmi. Ti na pozvání tranzit.cz absolvovali rezidenční pobyt v Praze, v jehož rámci připravovali díla související s místním kontextem. Robert Gabris a Luboš Kotlár společně vytvořili instalaci pro secesní Šalounův ateliér, v níž otevírají téma cukru jako komodity v kontextu postkoloniálního světa. Video Aliny Kleytman a Marie Lukáčové zpracovává staročeskou legendu o dívčí válce – válce mezi muži a ženami. Loutkářka Linh Valerie Pham se ve svém projektu Hra dobrého občana zamýšlí nad rolí hravosti v každodenním životě. Pham si do hry vypůjčila „mimolidské“ postavy filipínského spisovatele literatury pro děti Reneho O. Villanuevy. Poslechová instalace Báry Šimkové vyjadřuje hněv skrze pohádku. Její hrdinkou je umělčina maminka, která se musí sama starat o své dítě a čelit nepochopení svého okolí. Umělec Sina Seifee se v projektu Uklidňující hororové příběhy pro děti i dospělé zaměřil na téma lidové slovesnosti a démonologie českého i perského kulturního prostředí. Hera Büyüktaşcıyan ve svém filmu propojuje podzemní svět čističky odpadních vod v Bubenči, motivy veřejných lázní, věhlasných kachliček vyráběných v Rakovníku, jakož i sociálněkritické dílo Jana Amose Komenského. Skrze motivy čistoty a vody film poukazuje na společnou minulost, kterou často máme tendenci očisťovat od nepříjemných událostí a křivd. Kolektiv Prádelna, který tvoří ženy se zkušeností se životem na ulici, pro galerii vytvořil místo, kde by se všichni mohli cítit dobře. Každé úterý odpoledne se v galerii budou jeho členky scházet a vítáni jsou na těchto setkáních všichni návštěvníci. Tarek Lakhrissi pro bienále vytvořil sérii futuristických zbraní, symbolicky určených k pomstě a sebeobraně těch, kteří zakoušejí násilí a nespravedlnost.

„Bienále se letos geograficky zaměřilo na Východ a území za bývalou železnou oponou. Má to v tuto chvíli mimořádný význam, protože konflikt na Ukrajině nám bez sentimentu a bez okolků připomíná naši nedávnou historii, kdy jsme dlouhá léta bojovali o zachování vlastní identity. Jak je patrné z nálad ve společnosti, stále mezi námi zůstávají některé ,neukončené příběhy‘, a to na obou pólech uvažování,“ říká k projektu ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková. Organizace tranzit.cz připravuje bienále v úzké spolupráci s GHMP, jejíž výstavní sály v Městské knihovně jsou největší lokací výstavy.


Čtyři desítky umělců a umělkyní ve třech lokalitách

Celá výstava je rozprostřena do tří lokací v širším centru Prahy. Kromě klasické „bílé kostky“ GHMP se díky bienále divákům poprvé otevře areál Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí. Druhé největší výstavní místo se nachází ve zdejší prádelně s jedinečným geniem loci. Třetí část výstavy pak bude probíhat v secesním Šalounově ateliéru na rozmezí Vinohrad a Vršovic.

V rozmanitém souboru instalací, obrazů, soch a objektů se zrcadlí odlišné přístupy i záběr jednotlivých kurátorů. Koncepce výstavy sleduje několik tematických vektorů. Hned několik umělců se věnuje vztahu společnosti k „neakceptovatelným“ emocím a jejich potenciálu v obraně či odporu vůči útlaku a násilí. Tématem projektu rumunské umělkyně Larisy Crunteanu je hysterie. Dílo představuje různé ženské literární postavy a klade otázku, jak se přehnané reakce těchto žen pojí se společenskou nespravedlností, s níž se musely vyrovnávat. Autodidaktická malířka OMARA – Mara Oláh své obrazy využívala k tomu, aby se vyrovnala se svými životními traumaty i s těžkostmi, se kterým se setkávala jako Romka žijící v Maďarsku. Japonský avantgardní umělec Šúdži Terajama spekuloval o paralelním světě, v němž jsou děti novými autoritami etické imaginace a dospělí se stávají novou menšinou. Kontroverzní film Emperor Tomato Ketchup zpodobňuje příběh diktatury dětí nad dospělými. Některé části filmu zobrazující násilí vyvolávají diskuse i padesát let od jeho vzniku. Námět odkazuje na moderní historii japonska v období druhé světové války a tamní poválečnou společenskou situaci.

Další umělci se ve svých dílech zabývají politickými, historickými a společenskými aspekty materiálního světa. Dvojice Anca Benera a Arnold Estefan se ve své videoinstalaci zaměřuje na téma těžby diamantů v Namibii za pomoci lodě postavené v rumunské loděnici a ukazují provázanost globálních ekonomických systémů založených na vytěžování přírodních zdrojů a jejich dopad na krajinu. V projektu Plenitelé umělkyně Michal BarOr vystavuje fotografie „zlodějů“ přistižených při krádeži uměleckých artefaktů. Fotografie pochází z izraelského archeologického úřadu, kde sloužily jako důkazní materiál. V kontextu izraerlsko-palestinského konfliktu se tak umělkyně ptá, jak určujeme, kdo a kým je nazýván plenitelem či zlodějem.

Další výraznou kurátorskou linií je téma historických traumat a křehkosti těch, kteří jimi prošli. Umělkyně Hanni Kamaly do své kritiky strukturálních mocenských vztahů vnáší křehkost a příběhy o utrpení připomíná formou alternativních památníků. Abstraktní sochy evokují příběhy konkrétních lidí, kteří byli zbaveni důstojnosti či svobody a byli vystaveni různým formám násilí. Ceija Stojka byla v deseti letech i s rodinou deportována do Osvětimi a dalších táborů. Pobyt přežila a v 80. letech jako první prolomila mlčení týkající se romského holocaustu v Rakousku. Koncem 80. let se sama začala učit kreslit a malovat a toto téma zpracovávat formou obrazů. Podobně jako u Stojky je východiskem díla Charlotte Salomon rovněž vyrovnání se s tíživou osobní minulostí – matka, teta i babička malířky spáchaly sebevraždu. V cyklu Život? Nebo divadlo?, Zpěvohra se mísí intelektuální a populární kultura. Obrazy obsahují scénáře – ironické texty či vtipné dialogy – a „soundtrack“, který má dodat vyprávění akustické pozadí. Salomonino dílo ve výstavě rezonuje s hlasy dalších předčasně zemřelých. 


Umělci*kyně a autoři*rky

Hamja Ahsan (UK), Gwendolyn Albert (US / Česká republika), APART Collective (Slovensko), Michal BarOr (Izrael), Anca Benera & Arnold Estefan (Rumunsko), Hera Büyüktaşcıyan (Turecko), Larisa Crunțeanu (Rumunsko), Nolan Oswald Dennis (Jihoafrická republika), Patricia Domínguez (Chile), Mandy El-Sayegh s Alice Walter a Lily Oakes (UK), Brenda Fajardo (Filipíny), Florin Flueras (Rumunsko), Ramon Guillermo (Filipíny), Filip Herza (Česká republika), Jana Horváthová (Česká republika), Robin Hartanto (Indonésie), Robert Gabris (Rakousko) a Luboš Kotlár (Slovensko) z kolektivu i pack* (dříve s Cat Jugravu), Brigitta Isabella (Indonésie), Hanni Kamaly (Norsko/Švédsko), Barbora Kleinhamplová (Česká republika), Alina Kleytman (Ukrajina) a Marie Lukáčová (Česká republika), Jacques de Koning (Nizozemsko), Jana Krejcarová-Černá (†) (Česká republika), Tarek Lakhrissi (Francie), Renz Lee (†) (Filipíny), Dorota Jagoda Michalska (Polsko), Candice Lin (US), Fathia Mohidin & Adele Marcia Kosman (Švédsko), OMARA – Mara Oláh (†) (Maďarsko), Linh Valerie Pham (Vietnam) s Ha Thuy Hang a postavami Reneho O. Villanuevy, Alina Popa (†) s Florinem Fluerasem (Romania), Pižmo (Česká republika), Kolektiv Prádelna (Česká republika), Ábel Ravasz (Slovensko), Anna Remešová (Česká republika), Vincent Rumahloine (Indonésie), Charlotte Salomon (†) (Německo), Rudolf Samohejl (Česká republika), Františka Schormová (Česká republika), Sina Seifee (Německo/Íran), Jana Shostak (Polsko/Bělorusko), Sráč Sam (Česká republika), Ceija Stojka (†) (Rakousko), Bára Šimková (Česká republika), Olúfẹ́mi O. Táíwò (US), Šúdži Terajama (†) s Tecuja Čiba a artefakty Ashita no Joe (Japonsko), Marie Tučková (Česká republika), Rene O. Villanueva (†) s Jo Atienza (Filipíny), Lenka Vítková (Česká republika), Zai Xu (Česká republika)

Kurátoři*rky

Výstavu kolektivně připravili kurátoři a kurátorky Rado Ištok, Renan Laru-an, Piotr Sikora a kolektiv tranzit.cz. Rado Ištok (* 1989) je kurátor, publicista a editor. Mezi jeho nedávné výstavy patří Ala Younis: High Dam: Modern Pyramid (2020, galerie VI PER v Praze), The Spectral Forest (2020, Nidos Meno Kolonija / Nida Art Colony, Litva). V červnu 2022 se stal kurátorem Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha. Renan Laru-an (*1989) je výzkumník a kurátor. Spolukurátoroval řadu festivalů a výstav, včetně šestého ročníku Singapore Biennale: Every Step in the Right Direction (2019), A Tripoli Agreement (2018, Sharjah Art Foundation, Sharjah), osmého ročníku indonéského festivalu mediálního umění OK. Video (2017, Jakarta) a prvního ročníku Lucan Assembly: PAMUMUHUNAN (Waiting for Capital) (2015, provincie Quezon). Piotr Sikora (* 1986) je kritik a kurátor současného umění. Působí jako kurátor rezidenčního programu AiR MeetFactory. Na jeho půdě inicioval společně s Luciou Kvočákovou vznik programu The New Dictionary of Old Ideas. V Praze také přednáší na Anglo-American University. Organizace tranzit.cz je iniciativa v oblasti současného umění. Za dobu své existence inicioval tranzit.cz řadu mezinárodních výstav a projektů, např. Monument transformace 1989–2009 (různá místa); Manifesta 8 (2010, Murcia), Report on the Construction of a Spaceship Module, (2014, New York City) a mnoho dalších. Programovou ředitelkou tranzit.cz je Tereza Stejskalová (* 1981), kurátorka a teoretička zabývající se (post) socialistickou vizuální kulturou z feministické a postkoloniální perspektivy.


Živý program

Zahajovací týden
Slavnostní zahájení Bienále Ve věci umění 2022 proběhne ve středu 20. července 2022 od 18.00 v prostorách Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně. V rámci vernisáže proběhne performance Florina Fluerase Nezážitky a setkání kolektivu Prádelna s názvem Co chceme, aby bylo v galerii pro všechny lidi bez rozdílu. Od 22.00 následuje zahajovací večírek v prostoru Bike Jesus na ostrově Štvanice, kde vystoupí DJ zey. Ve čtvrtek 21. července od 16.30 představí návštěvníkům výstavy v GHMP umělkyně Linh Valerie Pham svůj projekt Hra dobrého občana. Následně od 18.00 proběhne oficiální zahájení druhé části výstavy v prostoru Všeobecné fakultní nemocnice. Program pokračuje v nedalekém Centru architektury a městského plánování, kde proběhne diskuse kurátorů a umělců bienále s názvem Pozdravy z ruin a performance Nolana Oswalda Dennise a Zeynaba Gueye Guide Songs for Mud. V pátek 22. července od 16.00 proběhne v GHMP třetí performance Florina Fluerase Odesnění. Následně večer od 18.00 proběhne vernisáž instalace Roberta Gabrise a Luboše Kotlára v Šalounově ateliéru. Celý program je uveden na stránkách www.matterof.art/cz/2022/program.

Bienále pořádá tranzit.cz ve spolupráci s Galerií hl. m. Prahy a koná se pod záštitou Ministra kultury Martina Baxy a radní hl. m. Prahy Hany Třeštíkové. Hlavním partnerem tranzit.cz je nadace ERSTE. Bienále je součástí projektu tranzit.czCentrum a periferie: Kulturní pouště ve východní Evropě“, který je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska z Fondů EHP v programu Kultura. Bienále Ve věci umění je zakládajícím členem Aliance východoevropských bienále (EEBA).


Ke stažení
→ Tisková zpráva ve formátech .doc a .pdf
→ Press kit s fotografiemi v tiskové kvalitě


Odkazy
biennale.matterof.art
instagram.com/biennale.matterof.art

facebook.com/biennale.matterof.art

Website: matterof.art
Email: info@matterof.art 
Facebook, Instagram

Dittrichova 13/337
120 00 Prague, Czech Republic

Bienále Ve věci umění organizuje
tranzit.cz  /  Biennale Matter of Art
is organized by tranzit.cz

You may unsubscribe if you no 
longer wish to receive our emails.