Ten plán má dvě verze: Jakmile se otevřou volební místnosti, modlit se za co nejvíc hlasů pro sebe a pak pro ČSSD, komunisty, pro SPD a Přísahu a doufat, že celá tahle parta bude mít přes sto mandátů. Pak je to už hračka, pár týdnů třenic při rozdělování ministerstev, ale to není nic, co by nešlo vyřešit. Když se při budování Agrofertu pohlcovaly ty desítky malých zemědělských firem, to bylo těžké. Domluvit se s Okamurou, Hamáčkem a Filipem na funkcích bude hračka.

No a když to s většinou nevyjde či snad vyhraje třeba koalice Spolu, nevadí, je tu právě Miloš Zeman. Ten znovu zopakuje nesmysl o tom, že volební koalice jsou podvod na voličích. Zopakuje i to, že „výhra ve volbách se měří počtem získaných mandátů pro konkrétní politickou stranu, nikoli pro koalici“. A pověří Andreje Babiše sestavením vlády. Možná už den po volbách. Podle ústavy totiž může pověřit kohokoliv. Klidně i Vratislava Mynáře. Vzhledem k dosavadnímu respektu Miloše Zemana k našemu ústavnímu právu bychom vlastně mohli být vděčni za to, že případně jmenuje, řečeno s Václavem Klausem, jen nevítěze voleb.

Nejde o předpoklad. Miloš Zeman tuhle svoji preferenci naznačil už tolikrát, že ji můžeme považovat za jistou. Duopol Zeman–Babiš funguje krásně už osm let. Babišovi umožňuje ovládat zemi i s menšinovou vládou, Zemanovi umožňuje úspěšně infikovat veřejný prostor svými nedemokratickými postoji. Proč si tuhle příjemnou spolupráci kazit nějakými volbami, že?

V Česku sice platí tzv. ústavní zvyklost pověřovat sestavením vlády předsedu toho subjektu, který získal nejvíc hlasů, nebylo by to ale poprvé, kdy ji prezident nedodržel. Před jedenácti lety Václav Klaus také nesvěřil vládu vítěznému Jiřímu Paroubkovi, respektive jeho následníkovi Bohuslavu Sobotkovi. Premiérem udělal Petra Nečase, přestože jeho ODS skončila druhá a získala o sto tisíc méně hlasů. Měl ale pro svoji koalici s TOP 09 a Věcmi veřejnými většinovou podporu sněmovny.

Problém by pochopitelně byl, kdyby zemanovsko-babišovská trucvláda podporu většiny poslanců neměla. Jenže opět, nejsou tu žádné předem dané lhůty, Babiš může bez důvěry vládnout neomezeně dlouho. A to je dost dlouho na to, aby bylo možné ohlídat si z pozice premiéra některé důležité věci. Třeba to, aby Evropská unie snížila kvůli vysokým cenám energií ceny emisních povolenek, které musí kupovat i chemičky Agrofertu. Určitě tedy neuvidíme Andreje Babiše, jak příští rok v létě říká, že to vládnutí bez důvěry je už poněkud hloupé. A Miloš Zeman to nebude říkat určitě.

Demokratická opozice ale nebude zcela bezbranná. Pokud by měla ve sněmovně většinu tak, jako ji má v Senátu, mohla by se uchýlit k ústavní stížnosti na hlavu státu a pokusit se jí odebrat rozhodovací pravomoci. Jenže nelze vyloučit, že pět stran demobloku bude mít pod vlivem vlekoucích se a úmorných povolebních jednání spíše starosti udržet se pohromadě a odolat tendencím spolčit se s Babišem. Pro „zklidnění situace“ a jako obrana proti „ústavní krizi“, jak by se tomu říkalo.

Zkrátka, Babiš má silný plán a uskutečňovat ho může opravdu velmi dlouho. Mirek Topolánek kdysi vládl bez důvěry 230 dní a samotný Andrej Babiš po posledních volbách dokonce 264 dní. A rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Do konce posledního funkčního období prezidenta Zemana bude po volbách zbývat celých 515 dní. Bylo by to pro Česko nepříjemné, Miloš Zeman by se asi dočkal definitivního odstranění šéfa BIS Michala Koudelky, naše předsednictví EU by nejspíš neprobíhalo hladce a země by opět nevzkvétala… Zažili jsme ale v posledních letech mnoho věcí, které jsme si předtím neuměli představit. Raději se připravme i na tohle.