Kolegové ze Singapuru se u pacientů s pokročilým onkologickým onemocněním zabývali vztahem mezi nadějí a kognitivními zkresleními, které vedou k nerealistickým očekáváním. U 200 pacientů měřili naději pomocí dotazníkového nástroje Herth Hope Index a dále hodnotili míru několika typických zkreslení, které jsou známy z psychologické literatury - přehnaného optimismu, iluze výjimečnosti, atribuční chyby a dalších. Zjistili, že vyšší míra naděje souvisí s častějším výskytem těchto zkreslení a z určitého pohledu tedy s horším pochopením situace. Studie přináší zajímavá data do aktuální diskuze o tom, nakolik je naděje pacientů spjatá s jejich schopností správně se rozhodovat o budoucí péči.

V časopise Patient Education and Counselling vyšla v listopadu jiná práce, věnující se naději. Autoři zde představují inovativní pohled na koncept naděje v kontextu závažného onemocnění. Naději vztahují k potřebě nemocných kontrolovat situaci, pracovat s nejistotou a vyhodnocovat dopad onemocnění na jejich život. V článku jsou popsány dvě úrovně kontroly, které pacient prožívá. Primární, která je orientovaná na aktivní ovlivnění vnějších podmínek a sekundární, která zahrnuje pacientovy vnitřní přesvědčení a kognitivní procesy. Skrze postupné vyhodnocování situace a možností její kontroly pacient dochází k definování cílů péče. Článek nabízí teoretický model naděje, který je relevantní zejména pro využití v paliativní péči.