|
Tři postřehy z Česka – neplánovatelný byznys, jak zdolat K5 a #MeToo je tady
Neměli jsme na tom shodu ani v redakci, což, uznávám, není zase nic tak výjimečného. Mám teď na mysli výzvu dvaatřiceti top českých majitelů firem a vrcholových manažerů, kterou představili tento týden v úterý v HN. Iniciativu za lepší ekonomiku, za lepší podmínky k podnikání, prostě za lepší byznys nazvanou druhá transformace ekonomiky zveřejnili symbolicky dvaatřicet let po revoluci a jejími hlavními motory je duo Martinů V+W (Vohánka + Wichterle), tedy majitelé skupin Eurowag a Wikov, šéf České spořitelny Tomáš Salomon a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
Václav Klaus už se nechal slyšet, že je to nápad zcizený, protože jediná opravdová transformace byla ta jeho na počátku devadesátých let. Z hlediska významnosti nelze než souhlasit, na druhou stranu by byla chyba obratem shodit dnešní snahu ze stolu. A to především proto, že za ní stojí výjimečný mix osobností. Poprvé se dali dohromady majitelé tuzemských firem (a tudíž jedni z nejbohatších Čechů), spolu s manažery disponujícími velkými zdroji (ČEZ, Škoda Auto, Spořitelna) a zároveň představitelé nové české ekonomiky, tedy úspěšní technologičtí podnikatelé a investoři (Tomek, Průša, Havrlant, Muchna či Kučera).
Není to aktivita salonních ekonomů, ale mužů a žen, kteří mají peníze, jsou orientovaní na výsledek a mají přímý zájem, aby se jejich společnostem a celým skupinám co nejvíce dařilo. O tom, že se úspěšná firma o svůj úspěch dělí se zaměstnanci, partnery a okolím, už dávno nepochybuji. To dává naději.
Výzva má ale pochopitelně také háčky. Když kapitáni velkých fabrik jako je Lubomír Stoklásek či Vlastislav Bříza volají po snadnějším dovozu pracovníků, tahá za oči, jestli opravdu myslí vzývané zahraniční mozky, nebo potřebují hlavně ruce do svých továren. Část signatářů také už dlouho vliv na ekonomiku má, byť nově mohou mít více síly a legitimity. Dosud totiž přes svazy a komory měly u politiků zastání hlavně velké zahraniční firmy, za což si ovšem majitelé těch českých mohli také sami, protože v uplynulých dekádách řešili hlavně svůj byznys, maximálně blízké okolí. To se má změnit. Snad.
To, co je zásadní výhodou iniciativy, tedy rozmanitost byznysmenů a manažerů, kteří za ní stojí, je totiž také jejím největším rizikem. Nová byznysová parta tak trochu připomíná novou vládní pětikoalici. Mimochodem, už jste slyšeli, že se jí říká K5 – „Ká Pětka“? Stejně jako nastupující politici vzbuzují byznysmeni hodně nadějí, ale šplhají přitom v hodně rozdílných dresech. Je těžké vystoupat na K2, ještě těžší je nerozpadnout se v základním táboře na K5.
Čeští politici najeli na klasickou podzimní covidovou vlnu. Slibují, mění a nedodržují. Hýbou s pravidly ze dne na den a byznys jen vlaje. Jestliže loni bylo běžné, že hostinští ještě v neděli nevěděli, jestli budou moci v pondělí otevřít, doba moc nepokročila. Stejné je to s testováním ve firmách a tudíž nákupem testů narychlo, v kinech, u kadeřníků, v hotelích. Mimochodem, neočkovaní se nedostanou například lanovkou na Petřín, vztahují se na ni totiž prakticky nedodržitelná pravidla pro lyžařské vleky a spol. Jisté je bohužel jen jedno – firmy potřebují pomoc. Opět a rychle.
Na závěr odjinud, ale neméně důležitě. Možná jste si toho také všimli, v Česku začala vlna #MeToo. Nejprve politik, potom novinář, teď lékař. Po čtyřech letech od obvinění Harveyho Weinsteina, které ustanovilo hnutí v USA, se důležité téma a konkrétní příklady ukázaly i u nás. Bylo na čase.
|
