|
Před Vánoci jsme byli jen kousek od velké krize. Skoro nikdo o tom nevěděl.
Vzpomeňte si, co jste dělali loni ve středu 22. prosince. Možná jste sháněli dárky, měli už trochu vypnutou hlavu v práci a přemýšleli, jak vše zorganizovat na Štědrý den. V noci bylo až minus deset, přes den maximálně jeden stupeň nad nulou a předpovědi hlásily jen slabý vítr do 3 metrů za sekundu. Na pozadí návštěv obchodů, rozsvícených vánočních stromů a domácího tepla se přitom bez pozornosti drtivé většiny lidí odehrávalo drama. Prožívali ho energetici. „Od čtyř odpoledne do půlnoci jelo prakticky vše, co do sítě může být připojeno. Byli jsme v Evropě jen kousek od velkých problémů,“ vzpomíná pro HN Pavel Tykač, jeden z nejbohatších Čechů a majitel energetické skupiny Sev.en, která z uhlí vyrábí elektřinu a trh detailně sleduje. Celý rozhovor přineseme v příštích dnech.
Těmi problémy má na mysli našponovanou výrobu. Zcela vyčerpanou zásobu dostupných energetických zdrojů obchodovaných na evropské burze v Lipsku, které by v případě dalšího růstu spotřeby mohly být do sítě zapojeny. Jednoduše řečeno – pokud by odběr ještě trochu vzrostl nebo se porouchala některá z velkých elektráren, bylo by proudu v síti už málo. To znamená odpojování podniků či domácností. Pravděpodobně řízeně, nechci strašit divokým blackoutem, ale ani nechci zlehčovat dopady nedostatku elektřiny do života lidí a firem. K dramatické situaci došlo tím, že byla nízká výroba z obnovitelných zdrojů (nefoukalo a kvůli inverzi nesvítilo nad velkými OZE v Evropě) a zároveň se promítl dlouhodobý odklon od uhlí a jádra v Německu, které je tak jako tak největším spotřebitelem elektřiny.
Energetiku lze přitom přirovnat k letectví, kde jsou všechny jistící systémy minimálně zdvojené. Navíc musí mít kapacity nastavené tak, aby vždy s dostatečnou rezervou pokryly poptávku. Vzhledem k důležitosti elektřiny je to logické. Tak to aspoň ve vyspělé Evropě platilo posledních třicet čtyřicet let. Teď ovšem systém slábne a stává se křehčím. Především kvůli vypínání velkých uhelných a jaderných zdrojů v Německu, jež v případě potřeby nakupuje z okolí. „Situace jako ta z loňského roku se bude v zimě opakovat stále častěji. Není otázka zda, ale kdy se systém přetíží,“ dodává Tykač.
Pavel Tykač má pochopitelně své zájmy. Potřebuje, aby elektřinu z uhlí bylo možné vyrábět co nejdéle a jeho investice mu tak co nejdéle vydělávala. Paradoxně to vypadá, že ve světle současného tažení některých evropských politiků bojujících pouze za nižší emise oxidu uhličitého může být český miliardář v klidu. Osekání podmínek na nové plynové a jaderné zdroje totiž vede v našich přírodních podmínkách jen k tomu, že jeho uhelné elektrárny budou pro stabilní energetickou soustavu stále potřebnější.
Plus malé zastavení nad tabulkou největších příjemců covidových dotací. Dokud v Česku platí zákony pro každého stejně, což vítám, budou logicky největší sítě obchodů, hotelů či dopravců čerpat největší podporu.
|
