Tým francouzských výzkumníků se ve své kvalitativní studii zaměřil na pacienty, kteří žádali o eutanázii, přestože věděli, že je v zemi ilegální. Cílem studie bylo zjistit důvody žádostí, nicméně výsledkem byla i zjištění, k čemu takové žádosti v nemocničním prostředí vedly. Tým provedl 18 rozhovorů tentýž den, kdy pacient explicitně vyjádřil své přání o eutanázii, případně asistovanou sebevraždu, a s 9 pacienty rozhovor zopakoval po týdnu. Důvody vedoucí k žádosti nejsou příliš překvapivé (fyzické i psychické utrpení, přesvědčení, že se eutanázie stejně provádí, i když je ilegální, ztráta svobody a autonomie a pod.), jejími důsledky ovšem bylo, že pacienti měli díky diskuzi, kterou tato žádost otevřela, pocit, že je opět někdo bere vážně, že jim byla navrácená aktivní role v rozhodování o svém vlastním osudu a že i personál nemocnice lépe reaguje na jejich potřeby. Pacienti ze svých žádostí na základě otevřené diskuze přímo neustupovali, ale obvykle je odkládali do budoucna a se svým stavem byli spokojenější.

Kdo je to dula na konci života, jaké role plní a kde je její místo v rámci medicínského systému, to se pomocí přehledové studie snažil zjistit tým výzkumníků ze singapurské univerzity. Hlavní zjištění studie, tedy že o působení dul na konci života máme dosud příliš málo informací, naznačuje již to, že do studie bylo zařazenou pouze 13 odborných článků. Podle autorů mohou být duly velkým přínosem pro pacienta i rodinu obzvlášť během umírání v nemocničním prostředí, protože do něj vnášejí holistický přístup a věnují se zejména často zanedbávané psychospirituální stránce péče. Data však ukazují, že jejich role je zatím velmi neukotvená a je třeba dalších studií, které by jednak tuto roli lépe popsaly, jednak změřily reálné dopady této péče na pacienta, jeho rodinu i zdravotnický personál.