|
Je tomu rok a pár dnů, co jsme se v Úštěku sešli, abychom spolu zahájili dlouhou cestu postupného oživování bývalého rekreačního střediska Kafíčko. A byl to rok, na který se asi jen tak nezapomene. Když jsem si před koupí představoval, jak by se centrum mohlo vyvíjet, rozhodně jsem nečekal příběh v kulisách světové pandemie, jež dává věcem úplně nové významy. Několikrát jsem se zamýšlel nad výzvami, které přináší jak koronavirus, tak obecně dnešní doba, a útěchou mi byl pocit, že rozjíždím projekt, který v některých ohledech na tyto výzvy odpovídá. Dlouhodobý pocit nutnosti změny pro mnohé eskaloval právě v tomto zvláštním období a já doufám, že společně s ním dozrála i síla pouštět se do věcí s novou energií a s novou vizí. Jak je tomu snad i u nás v Úštěku...
...ne že by to ale bylo lehké :) Máme zde za sebou výživný rok, během něhož jsme udělali spoustu práce. Mnohé se povedlo a mnoho jsme se naučili. Něco by se dalo udělat lépe a něco jsme zkrátka zvorali. Sil jsme měli mnoho, a poté nám různě docházely nebo úplně došly. Ale už je máme zase zpět a snad začínáme druhý rok o něco moudřejší, již bez prvotního nadšení, ale s přesvědčením, že to všechno úsilí dává smysl. A ať už to bude příští či přespříští rok, dojdeme snad k momentu, kdy budeme moci začít s aktivitami, ke kterým naše snaha směřuje.
Do té doby budeme pokračovat v pracích a budeme rádi za každou pomoc a návštěvu tehdy, kdy to bude možné. Rádi budeme i teď místem potkávání, tvoření a možná, v první řadě odpočinku. Zdravíme od kamen a těšíme se ne lehčí zítřky.
|
