|
Milé čtenářky, milí čtenáři,
přiznám se, že jsem nevěřil, že by mě další z našich novinek měla více obohatit. Přeci jen se s autismem přímo nesetkávám ani v rodině, ani ve svém okolí. Po přečtení však musím zkonstatovat, že mé představy, dojmy a obecné znalosti byly naprosto liché.
Předtím jsem nepřemýšlel, jak moc může být toto spektrum široké, a tedy ani kolik takových lidí ve společnosti je; a jak moc úsilí je stojí, aby mezi nás „neurotypické“ zapadli a příliš se nevymykali.
Ani by mě nenapadlo, kde všude může být porucha autistického spektra vnímána nikoli jako hendikep, ale jako cenný dar, který často vede k mimořádným dovednostem a přínosům v daných oblastech. Až doteď.
Se zájmem jsem proto zjišťoval, jaký význam mají specifické zájmy autistů i proč jsou zrovna oni hybnou silou mnoha subkultur, fanouškovských a nerdských komunit.
Najednou mi začali dávat větší smysl všichni ti geekové a podivíni ze seriálu Teorie velkého třesku, vzpomněl jsem si na nejednoho spolužáka, který nás ostatní nechával ve výsledcích testů daleko za sebou, ale v běžných konverzacích se vůbec nechytal. Jak se asi mezi námi museli cítit?
Devon Price, dříve sám „maskovaný“ autista, mi zkrátka prostřednictvím nejnovějších výzkumů i velmi osobních příběhů ukázal, že Autismus bez masky není čtení jen pro lidi s poruchou autistického spektra nebo jejich bezprostředního okolí.
Jeho kniha má co říct i nám ostatním, kteří chceme porozumět neurodiverzitě a přičinit se k tomu, aby naše děti vyrůstaly v tolerantnějším světě. Nikdo jiný ho totiž za nás nevytvoří…
Jan Škrlant
|
