|
Zelené proměně se česká ekonomika nevyhne. Firmy by měly být aktivnější při definování nových pravidel
Ačkoli to nebyla přímo masová událost, Praha byla tento týden centrem debat o zelené proměně evropské ekonomiky. Desítky hostů a stovky účastníků měly během CEE Sustainable Finance Summitu možnost diskutovat nové regulace, udržitelný byznys, technologickou proměnu, nefinanční reporting či bankovnictví v čase, kdy se Evropa snaží namířit svoji ekonomiku zelenějším směrem.
Pro začátek je dobré si uvědomit, že tato změna se odehraje – či spíš už se odehrává –, ať už budeme chtít, nebo ne. Kdo se jí začne přizpůsobovat nebo přímo využívat jejích výhod dříve, bude mít před ostatními náskok. To si nejspíš uvědomili tento týden i členové Svazu průmyslu a dopravy, když do svého čela zvolili Jana Rafaje, pragmatika, pokud jde tedy o proměnu ekonomiky.
Karel Volbřich z Mezinárodního centra pro udržitelné finance (ISFC), které summit, tedy konferenci o udržitelných financích pořádalo, shrnul prvky klíčové pro úspěšnou transformaci firem do tří bodů: První je konkurenční výhoda, jež se skládá z načasování změny a moci, kterou daná firma bude mít. Změna nemusí a nemůže nastat pro všechny hned a najednou, některá odvětví budou potřebovat delší čas, jak ostatně popisuje sám Volbřich ve studii o českém těžkém průmyslu, kterou on a jeho tým dodělali právě před konferencí. Moc firmy bude spočívat v tom, ovlivnit své zákazníky či partnery stejně jako konkurenci a také i regulaci Evropské unie. V tomto bodě jsou české firmy dost tuhé a odmítají se účastnit například testování nefinančního reportingu, o něž se snaží experti ISFC a který na ně stejně brzy dolehne – ale Evropská komise chce znát dopředu jejich názor a úpravy jsou možné. Škoda.
Druhým bodem je podle Volbřicha spolupráce. Pokud budou firmy spolupracovat jak mezi sebou, tak s dalšími hráči, mohou budoucí hrací pole poměrně zásadně ovlivnit. Ministerstvo průmyslu a obchodu nyní kupříkladu pracuje na nové vodíkové strategii pro Česko. Je to teď populární téma, ale žongluje se tam často s nesmysly a opravdu odvážnými vizemi. Větší zapojení firem by třeba umožnilo, aby byla realističtější a dosažitelnější.
Třetí bod podle Volbřicha je leadership a strategie. Když nevíte, kam jdete, tak se v té proměně budete logicky plácat. Mnohé firmy čeká změna jejich byznysmodelu, jiné budou muset vyměnit dodavatele, budou vznikat nové segmenty trhu. Nebude to tedy změna jednoduchá a triviální. Podle Evy Bučové z banky ING Česká republika, která byla účastnicí panelu, jejž jsem měl tu čest moderovat, by se onoho vůdcovství v této změně měl chopit právě byznys. Neřekla už, že to je kvůli tomu, že politici toho v Česku nejsou zjevně schopni, stejně jako mnoha dalších věcí, a české ekonomice by v této nastávající proměně mohl docela slušně ujet vlak.
Samozřejmě lze jednoduše namítnout, že programy jako Green Deal a Fit for 55 vznikají v Evropské unii, jsou to tedy regulace shora, a jak nám dokládají příběhy firem i v našem podcastu Green Deal, tak změna a přizpůsobení se nejsou jednoduché. Ale je to právě tradiční česká pasivita vůči EU jako celku i vůči jednotlivostem, která nás samotné odsouvá do pozadí. V tuto chvíli se nastavují hranice a definují pravidla nové ekonomiky. A nastavování mají v rukou víc úředníci, bankéři či lidé z poradenských firem, nikoli zástupci byznysu.
Celý jeden den summitu o udržitelných financích byl například věnován debatě o pravidlech nefinančního reportingu, v nichž například expert Evropské komise Martin Špolc tvrdil, že komise nechystá žádné nové nařízení ohledně plnění sociálních kritérií v trojčlence známé jako ESG, tedy dodržování pravidel pro ochranu životního prostředí, sociálních standardů a řízení firem.
Ona možná budou stačit jednotlivá národní pravidla, jak ukazuje například první stížnost, kterou v dubnu poslaly německé odbory a nevládní organizace na firmy Ikea, Amazon a Tom Taylor kvůli nedodržování sociálních pravidel v dodavatelském řetězci podle nově platného německého zákona známého pod zkratkou LkSG.
Tyhle požadavky se budou propisovat do dodavatelských řetězců postupně a daleko dříve, než na dotyčné firmy přijde řada (pokud vůbec) prokazovat je podle evropských regulí. A protože středoevropské ekonomiky jsou do velké míry postaveny na subdodávkách pro velké západní firmy, jak na summitu upozornil Gabriel Marosi z banky Erste, který varoval, že kvůli udržitelnosti ekonomiku čeká „systémová změna“, jež na střední Evropu právě kvůli tomuto „dodavatelskému“ aspektu dopadne poměrně silně.
Ale tento newsletter nemá sloužit ke strašení firem a jejich manažerů a majitelů. Spíš je to další pokus o osvětu a výzva, aby firmy byly v tomto ohledu aktivnější. Rojí se nabídky různých poradenských firem, které chtějí „pomoci“ s nefinančním reportingem. Bude potřeba se v nich vyznat, aby to nedopadlo jako s některými dodavateli solárních elektráren. Bude potřeba umět sbírat a třídit nová data, to se učí všichni, od korporátů po malé firmy. A bude nepochybně šikovné se umět vyznat v nabídce zelených finančních nástrojů, které mohou pomoci očekávané těžké období překonat.
|
